Jirkův příběh - pokračování

Před 5 lety jsme na maminčin svátek seděli celá rodina v pizzerii, když vtom se mi udělalo zle. Cítila jsem bolest v hrudi, ruce jsem měla jak z olova. Asi jsem vypadala zle, protože k nám přišla paní, která křičela, že je zdravotní sestra, a ptala se mě, co mi je. Nechala zavolat záchranku.   Než jsem si stihla uvědomit, co mi je, ležela jsem v sanitce, která se řítila do nemocnice.

Tam jsem se dozvěděla, že mi chuchvalec sražené krve ucpal tepnu a zničil tak levou komoru srdeční. Prostě mi přestala fungovat půlka srdce. Jak je to možné? Byla jsem zdravá, mladá a cvičila jsem. Byla jsem v šoku a ptala jsem se doktora, jestli umřu. Mlčel. Vůbec mi neodpověděl.

Ukázalo se, že by mě při životě udržela transplantace srdce, ale žádné vhodné nebylo zrovna k dispozici. Nakonec mi voperovali strojek, který mi pumpoval krev do srdce. Bohužel to nestačilo. Přerušil se mi oběh v levé noze a dala se do ní infekce. Kdysi jsem v ní měla otevřenou zlomeninu, možná právě ten starý úraz můj stav zhoršil. Během pár dnů mi nohu pod kolenem uřízli. Bylo mi 18, nefungovalo mi srdce a přišla jsem o nohu. Byla jsem na dně. Pořád jsem myslela na to, že je to nefér a že budu mít protézu, a lidé se mi budou smát.

Do nemocnice mě vezl Jirka a často mě navštěvoval, a tím mi dával chuť do života... Do školy jsem přijela na vozíku a zírala jsem, jak byli spolužáci v pohodě. Chovali se mile, dělali jsme legrácky, moc mi pomohli zapadnout  zpátky.  Těsně před maturitou zavolali z nemocnice, že je srdce k dispozici. Operace jsem se strašlivě bála. Děsila jsem se, že mě uspí a už se nevzbudím. Když jsem se z narkózy probrala, hned jsem si v panice sahala na hruď, abych se ujistila, že to srdce bije.

Odmaturovala jsem a byla jsem si jistá, že to zlé už mám za sebou. Jenže přišla další rána. Našli mi Non-Hodgkinovou nemoc (rakovina lymfatických žláz). Sesypala jsem se. Chodila jsem na chemoterapii a ztrácela vlasy. Jirka mi sehnal krásnou paruku, známí si ničeho nevšimli. Za tři měsíce nemoc zmizela a doktor říká, že to nevypadá, že se vrátí...

Tekly mi slzy jako hrachy. Co tato křehká dívčina musela prožít. Jirka si ji vzal k sobě domů. Bere hlavně noční směny, a s Janou je v noci Jirkova nebo Janina maminka. Nepotřebují žádné bohatství. Žijí jeden pro druhého. Mají se rádi, jsou zamilovaní a bude asi i svatba. Možná mě i pozvou, potom dám vědět, jaké to bylo.

Nikimaus - čtenářka
ChytráŽena.cz