Již páté Vánoce ve španělském království

Letos to budou již páté moje vánoční svátky v novém domově - ve španělském království, které už není cizinou. Jen můj drahý pejsek - amigo - už se mnou nebude, ale v mém srdci zůstane navždy!!!

Jsem sice velmi vzdálena od svých nejbližších, ale i v ČR jsme se pro příliš velkou vzdálenost /bouračky na D1, náledí nebo hodně sněhu/ s dcerami a synem nemohli navštěvovat ani o svátcích vánočních, jen ty dárky z mé strany byly hojnější. Se synem jsme bydleli nedaleko sebe, nejdříve v jednom domě, pak pouze 50 km vzdáleni, ale i on měl své přítelkyně, tudíž před Vánocemi přijel ke mně s ledasčím pomoci, udělat svým větším autem velký nákup, zdržel se den a noc a pak s proviantem zase odjel. Ono nezáleží na vzdálenosti mezi lidmi, ale na tom, jak na sebe myslí a jak si spolu, třeba i na dálku, rozumí.

První Vánoce zde jsme s pejsánkem strávili ve velmi chladném domě na hlavní třídě malého městečka. Bylo to provizorium v nouzi, protože jsme týden před Vánocemi opustili náš první podnájem. Tehdejší pronajímatel, drzý a přímo hnusný německý chlap /kolik jsem zde poznala hamižných a zlých německých lidí, to angličtí sousedé takoví nebývají/ - po našem konfliktním rozhovoru zařval „RAUS“ a v době mé krátké nepřítomnosti, kdy jsem jela shánět rychle něco k bydlení aspoň na krátkou dobu, mi vyházel veškeré naše věci přes plot pod mandloně a v dešti schválně zavěsil pokrývky a polštáře na plot. Nejvíce se mne dotklo, že přeřezal hadičku, kterou jsem s kladkou zajistila mříž ke dveřím, vnikl dovnitř a co bylo nejhorší, přivázal mého pejsánka v dešti k jedné mandloni - hajzl ošklivý!!! I takoví zlí lidé se najdou - ale, jak říká české přísloví „na každou svini se už vaří voda“. Zdejší policie se nerada plete mezi neshody cizinců a on kromě toho po mnoha letech pobytu zde uměl výborně španělsky, já tehdy jen pár vět. Přitom to byl velmi dobře finančně zajištěný chlap s vlastním obchodem a velkým domem bez dluhů, ale naprosto nekorektní.

Seňora z tamější radnice mi nabídla ubytování v jejím domě - byl starý, chladný a s vysokými stropy, ale tehdy mi to velmi pomohlo. Plynová kamna tu hlavní místnost vyhřát nemohla, ale byl tam i krb, koupila jsem pár pytlů dříví, vše jsem naaranžovala jako kdysi doma o Vánocích a i když se nepodařilo zprovoznit televizi, byly to taky hezké Vánoce. Tradiční večeře, pejsek dostal něco na přilepšenou, od dcery přišel konečně den před Štědrým dnem velký balík, plný knih a časopisů. Na malém cestovním DVD přístroji jsem si pustila hezký film, pak k večeři koledy z CD a dlouho do noci jsem u krbu seděla v houpacím křesle a četla a četla. V předvečer Tří Králů šel kolem nás krásný průvod s alegorickým vozem s jesličkami a malým živým Ježíškem v náručí krásné seňory, ona i Josef byli stylově oblečeni. Za nimi Tři Králové na koních a spousta lidí v průvodu, rovněž ve starodávných oděvech, kteří vedli ovečky, kozičky - bylo to překrásné. Doprovodná kapela hrála koledy, mimo jiné i píseň „Tichá noc“ a dětský sbor k tomu zpíval. To byl opravdu zážitek. Počasí bylo stále příjemné, ve dne kolem +12° až 15°, na sluníčku ještě lépe a kousek za domem začínala luka a pak lesy. Každotýdenní trhy tam byly moc hezké, pod objektem trhů tekla řeka a za ní na kopečku byla příjemná restaurace, kde jsme s přáteli poseděli u vína. O pár domů vedle nás byla prodejnička s veřejným internetem, tehdy ještě poměrně levným, tak jsem se mohla spojit přes Skype s dětmi i vnučkami, seňora tam i na Štědrý den byla do 22. hodiny.

Další vánoční svátky jsme již byli přestěhováni v blízkém okolí, v příjemném apartmánu v přízemí s malou předzahrádkou a nízkou palmou. Nevýhodou bylo, že kolem boční stěny domu vedla zdejší hlavní frekventovaná třída a vrátka do naší ulice neměla klíč, tudíž se dvakrát stalo, že někdo vešel, jen se na něco zeptat a na druhé straně cesty šla zrovna sousedka s dalmatinem a byl opravdu zázrak, že se mému chlupáčkovi nic nestalo. Podruhé vyběhl za mou kamarádkou, která zrovna vystupovala z auta a volala na mne a taky musela dvě auta prudce brzdit. Mimoto ta indická firma, která apartmán pronajímala, mne předem upozornila /a taky to zakotvila do smlouvy/, že banka má na tento byt předkupní právo a v případě, že bude zájemce, budu se muset do týdne vystěhovat. Toho jsem se velmi obávala a hledala si raději něco jiného. Ale lituji, že jsme tam nezůstali, dodnes je byt prázdný, byl obrácen na jihozápad a hlavně v přízemí, což budu v budoucnu potřebovat, pokud se budu muset podrobit operaci kyčle. Ten apartmán se dvěma ložnicemi byl velmi útulný, menší pokoj byl sice nezařízený, ale postavila jsem si tam své dva dřevěné regály, do jednoho se vměstnal počítač a druhý jsem zakryla závěsem a sloužil k odkládaní lůžkovin ap. Terasa byla pěkně prostorná, pod oknem jsem polehávala dlouho do noci a při svitu pouliční lampy jsem si mohla číst i v zimě, jen řádně přikrytá. Tehdy jsem nevelký stromeček umístila na terasu, dvě vánoční hvězdy zasadila do jednoho z mnoha květinových truhlíků na balkonové zábradlí a večeřela jsem tam. Večerní ulice už zely prázdnotou, v okolních domech svítily vánoční stromečky a na malé předvečerní procházce jsme se ještě potkali s několika pejskaři a jejich miláčky.

Tenkrát jsem ještě navštěvovala kurz španělštiny ve škole v San Miguel, kde jsme si udělali velmi příjemný předvánoční večírek a rozdali si navzájem malé dárečky. Spolužáci byli několika národností, bylo nás přes dvacet. Mimo Angličany, pro něž hlavně se kurz pořádal, tam docházel jeden mládenec z Maroka, starší pán z Řecka, bulharský manželský pár, irský a skotský manželský pár, tři Němci, dvě ženy z Ruska, jedna Polka a já. Byli jsme skvělý kolektiv, jen škoda, že napřesrok radnice kurz zrušila kvůli nedostatku financí. Na to předvánoční posezení každý přinesl něco dobrého, já velkou Becherovku a vaječný likér domácí výroby a pro každého spolužáka/spolužačku jsem uháčkovala z bílé příze a pak naškrobila figurku anděla, zvoneček a vánoční vločky. Naší profesorce jsem mimoto ještě upletla dlouhý volánkový šál a děvčata jí koupila z vybraných peněz další malé dárečky. Dodnes tady v okolí potkávám dva anglické spolužáky s pejsky a všichni litujeme, že se tak dobrá parta musela rozejít.

Pak jsem se čirou náhodou v areálu radnice setkala s mladou českou paní, která žije s anglickým mužem a mají spolu dvě děti. Oni mi pak nabídli jejich byt, kde jsme bydleli dva roky. Jenže letos zjara ve vedl. ulici byl k pronajmutí podobný byt, jen v přízemí a s dvorkem a malou zahrádkou, což bylo skvělé kvůli pejskově nožičce a mé kyčli. Příroda hned před námi a pak daleko táhnoucí se borové lesy i velmi klidné ulice - to jsou velké výhody.

Nahoře na terase kdysi spokojeně rostl ve velké těžké nádobě smrček, předloni zakoupený a nyní roste na zahrádce ve stínu olivovníku a několika kaktusů. Uvnitř už mívám stůl od počátku adventu slavnostně prostřen, protože stejně stoluji na stolku vedle PC. Jen pak pod jeden ze stromečků pokládám dárečky, které mi poslal Ježíšek z daleka a na Tři Krále ještě maličkosti, abych se držela španělské tradice. Co naložit pejsánkovi, to býval velký problém - stravu měl tak dobrou, bohatou a různorodou, že bych se mu asi ani libovými párky nezavděčila a v koupeném psím pelíšku by stejně nespal. Míčky ani nic k házení neuznával, koupila jsem malou plyšovou hračku - jako malý si neustále hrál s plyšovou kolií a bez ní nemohl ani usnout. Po několika dnech deštivých většinou na rozhraní listopadu a prosince bývá každoročně během Vánoc opět několik hezkých slunečných dní /na slunci teploty kolem 30°, ve stínu 16-18°/, tudíž si připravuji všechno den předem a Štědrý den jsme trávili, jako každoročně, na slunci u moře. K večeři klasika, před svátky kupuji v akci jednotlivě balené plátky lososa a někdy i krůtí stehna /každé je kilové/. Ta si většinou upeču již v neděli před Štědrým dnem a mívali jsme s pejskem hody. Letos mi na to moje zlatíčko hedvábné zbudou jen vzpomínky, bydlí se mnou sice hezká psí holka, ale je příliš mladá, temperamentní a teprve si na sebe zvykáme.

U moře na procházce s sebou mívám každým rokem desítky háčkovaných zvonečků, vloček a andělíčků a všem milým a sympatickým lidem je rozdávám pro štěstí. A jejich poděkování a úsměvy jsou pro mne velkou radostí. Sice mi letos opět nefunguje televize, protože si ji neumím ani s nově zakoupenou kartou do receiveru vůbec naladit /a na odborníka již finance nezbyly/, ale mám na DVD pohádku Tři oříšky pro Popelku i další hezké filmy, tudíž se nic nestalo. Stejně po dvou sklenkách Sangrie jsem brzy ospalá a ráda uléhám do teplého pelíšku, který již býval vyhřátý mým chlupáčkem. Před usnutím jsem mu vždy řekla „Badýsku, dej mi pac“ - on mi podal přední pacičku a olízl mi ruku, já mu popřála hezké Vánoce a dobrou noc a pak jsem již mohla usnout sladkým spánkem, vzpomínajíc na vnučky - od nichž už mám vždy zprávu, co jim Ježíšek nadělil. Letošní Vánoce budou smutné pro náhlé úmrtí mého zlatého pejska, mohu jen vzpomínat na všechny ty krásné zážitky s ním, prohlížet si jeho fotografie a pročítat články, které jsem o něm napsala. Ta nová psí holka, jménem Lady /dárek od francouzské přítelkyně, která se nemohla dívat na můj zármutek/ sice ještě moc neposlouchá, ale velmi mne zbožňuje a je s ní často velká legrace. Protože velmi ráda aportuje, bude jistě nadšená novými míčky a kostičkami a já budu mít o pohyb postaráno.

Bez shánění a stresování, jen „pokoj lidem dobré vůle“ - klid a mír v duši - to jsou pro mne krásné Vánoce.

MartaB - čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na webu autorky

Tento článek také můžete