Jizerské hory jsou jako první na našem území vystaveny vlhkému severozápadnímu proudění, což ovlivňuje charakter krajiny a má vliv na četnost zdejších srážek.

Povodně zde bývaly odjakživa, se vzrůstajícím počtem vesnic a posléze průmyslových podniků však páchaly stále větší škody. Ta nejničivější přišla po vydatném dešti 29. 7. 1897, kdy za 24 hodin spadlo 345 mm srážek (!) Lavina vody, bahna, unášených balvanů a dřeva poškodila téměř všechny osady kolem vodních toků, textilní továrny a jen v povodí řeky Nisy zahynulo 120 lidí.

Aby se zabránilo podobným katastrofám, vzniklo v roce 1899 Vodní družstvo pro regulaci toků a výstavbu údolních přehrad. V následujících 10 letech pak bylo vybudováno pět přehrad; projektoval je prof. Otto Intze z Cách a poznáte je snadno - všechny mají kamenné hráze s věžičkami. Jedná se o vodní nádrž Harcov na okraji Liberce, vodní nádrž na Mšenském potoce v Jablonci nad Nisou, Bedřichov na Černé Nise, Mlýnici na Albrechtickém potoce a Fojtku.

Jde o stavby bytelné, již sto let fungují s původním technickým vybavením a nepotřebovaly větších oprav. Slouží k zachycování vody v době tání a extrémních dešťů, k rekreaci, vodohospodářským a energetickým účelům.

Na Liberecku a Jablonecku nalezneme i další přehrady, ale ty jsou mnohem mladší. Např. k té nejmladší nás zavedl výlet Jizerské hory I. - Přes Královku k přehradě Josefův Důl.

Tentokrát se vydáme k jedné z pěti výše uvedených přehrad „ intzeho“  typu - Bedřichovu, která má také jedno "nej" - je nejvýše položenou přehradou v Čechách (v celé republice je pak nejvýše položenou přehradou horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně v Jeseníkách).

Z osady  Bedřichov vyjdeme severním směrem po žluté značce. Od rozcestí U Nové Louky pak zamíříme po zelené vlevo k vodní nádrži Bedřichov. Leží na Černé Nise - proto je někdy uváděn název přehrada Černá Nisa. Byla vybudována v letech 1903-1905. Hráz je vysoká 23 m, 342 m dlouhá a může zachytit až 2 miliony m3 vody. Hloubka je přibližně 14 metrů.

Modré nebe se odráží na hladině jinak tmavé rašelinné vody, okolo zalesněné údolí - nabízí se srovnání se skandinávskými jezery - romantická kamenná hráz s věžičkami... zkrátka hezké místo. Kolem přehrady vedou značené cesty, takže není problém ji celou obejít. Pouze v prvním úseku na modré značce vede pěšina blízko vody a je dosti rozbahněná. Docela toto zpestření vítáme, chodit po horách jen po asfaltových cestách je přece jen nuda :-) Cyklistům však doporučuji zvolit trasu jinudy.

Po obkroužení přehrady si ještě před návratem na hráz uděláme malou odbočku ke Stammelově kříži - leží zhruba 100 m před hrází v nižším porostu jižně od cesty.

Váže se k němu příběh pytláka Stammela. Od mládí pytlačil a i sousedům za pět zlatek kdykoli opatřil srnce.  Lidé ho měli rádi, ovšem hajní nikoli. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k tragickému střetnutí. V té době odcházelo mnoho lidí za prací do Ameriky. I Stammel se rozhodl odejít, prodal hospodářství, koupil lístky na loď a 6. října 1863 naposledy vyrazil do lesa, aby střelil svého posledního jelena na rozlučkovou  hostinu s kamarády. A osud tomu chtěl, že to opravdu byl jeho poslední jelen. Jeho výstřel zaslechli dva lesníci, kteří byli nedaleko na číhané - Antonín Mieth a adjunkt Nuewinger. Došlo k přestřelce, při níž byl Antonín Mieth těžce raněn. Adjunkt Nuewinger se věnoval jeho záchraně a o pytláka už se nestaral. Teprve po dvou dnech, když se Stammel nevrátil ze svého posledního lovu, se ho lidé vydali hledat. Našli ho mrtvého zhruba čtvrthodinku cesty od místa přestřelky. Lesní Mieth se po dlouhé době uzdravil a jeho rodina postavila na místě neštěstí křížek. Na kamenném podstavci je nápis 6. Oktober 1963, Familie Anton Mieth.

Do Bedřichova se můžeme vrátit po zelené značce, povede nás i kolem přírodní rezervace Klikvová louka, která byla zřízena v roce 1992 k ochraně významného rašeliniště.

Vycházka měří zhruba 13 km a myslím, že má po všech stránkách co nabídnout.

 

Doporučená mapa: KČT: 20-21 Jizerské hory