Jsme přece CHYTRÉ ŽENY

Povím vám příběh, který se opravdu stal.

V září roku 2008 jsem podstoupila plánovanou rekonstrukci srdce, a když jsem se po měsíci vrátila uzdravená domů, vrhla jsem se v rekonvalescenci na dobývání internetu. Měla jsem nový notebook, WiFi v bytě, takže jsem si to užívala. Myslím, že to bylo 16. října, nebo možná o pár dní později, co jsem se zaregistrovala na růžové stránky Chytré Ženy. Objevila jsem nový svět! Live život, sice virtuální, ale chtěla jsem ho poznat, z téhle stránky určitě.

Nejdřív mě oslovily soutěže. Ceny byly atraktivní, každý týden nové, proč to nezkusit. Každé pondělí jsem nejdřív zamířila na ně. Hodně jsem se nasurfovala po receptech, taky jsem jeden přidala – mišuňk se jmenuje. Pak jsem objevila diskuse. Chodila jsem zejména na jednu, kterou založila svérázná Weendy z Vrchlabí. Určitě byla dysortografik, taky hodně věcí kritizovala, ale lidé se na její diskuzi bavili. No, pak se nějak nepohodla s redakcí a skončilo to.

V oblíbených odkazech jsem měla články chytrých žen hlavně z jejich blízkých i vzdálených cest,  a co teprve fotky! Úplně nejraději jsem si prohlížela ty z přírody.

Po nějakém čase přišly klikačky. Přibývaly mi s nimi body do Chytrého konta, ale také jsem díky jedné objevila obsáhlé webové stránky o mé oblíbené Provenci i obchod s delikatesami z této oblasti.

Jedna klikačka mě opravdu chytla. Moc jsem se těšila na výhru. Ne, nebyla jsem první, dokonce ani padesátá, ale těšila jsem se. Vyhrála jsem vzorek parfému a ještě něco. Taky jsem se naučila prohlížet dárky za nasbírané body a chystala se k velké útratě. Myslím, že jsem si objednala provensálské koření a grilovací kleště a další drobnosti. A pak se to stalo. Výhra pryč, objednané dárky za body taky. Stalo se to během vteřiny, možná bych mohla napsat během zlomku vteřiny. Jediným kliknutím jsem tomu všemu přibouchla dveře.

Ptáte se, jak je to možné? Neptáte?

No ale já vám to stejně řeknu. Asi tušíte souvislost s počítačem. Musím ještě jednou začít trochu zeširoka. Jsem z generace, která počítač bude vždy vnímat jen uživatelsky. Je sice už součástí mého života, ale nikdy mu nebudu a vlastně ani nechci rozumět tak, jako dnešní mladí. Takže je asi normální, že mě s ním seznamoval syn. Ten mi taky vytvořil první e-mailovou adresu. Tvořila moje jméno, ale ve zdrobnělině. Tehdy mi to nevadilo, ale jak jsem komunikaci rozšiřovala, vadit mi to začalo. Do Chytré Ženy jsem se přihlásila ještě s tou první adresou. Když jsem začala používat novou, asi jsem ji tam taky uvedla. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč mi každé pondělí na obě adresy přicházely anonce o nových soutěžích a o všem, co se na Chytré Ženě děje.  No a jedno listopadové ráno (tuším, že to bylo 25., na Kateřinu) jsem si řekla, že už to tak nechci a že mi stačí, když mi zprávy budou chodit na adresu jednu, samozřejmě tu oficiálnější.

A dál už to znáte. Udělala jsem klik. A nestačila se divit.  Najednou jsem už nebyla. Nebyla moje stránka, moje body, moje dárky, moje odkazy. Anne zmizela. Volala jsem ji zpět, ale Adminky mi nerozuměly a já nerozuměla jim. Nakonec jsme se ale domluvily, jsme přece Chytré ženy. Mám stejnou ikonku, ale jinou adresu. Zase klikám, prohlížím, nakukuji i vyhrávám.

Anne, dnes AK, ale pořád stejná osoba.

 AK - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10