K Jadranu přes alpské pastviny

Před pár týdny nás naši známí nalákali na výhodný pobyt v Itálii v přímořském středisku Cattolica. Město Cattolica leží u Jaderského moře na jih od San Marina a Rimini. Ubytování v hotelovém apartmánu se snídaní začátkem července stálo stejně jako např. v Chorvatsku a podle fotografií a popisu vše vypadalo velice lákavě. Mělo to však, jak už to bývá, jeden háček: na místo jsme se museli dostat vlastní dopravou. Jet tak dlouhou trasu autem na jeden zátah jsme nechtěli. Máme už svá léta a své zkušenosti...

Po poradě se známými jsme se rozhodli rozdělit trasu zhruba na dvě poloviny, přespat na rakouském území někde u Villachu a odpočatí pak pokračovat dál k moři. Ubytování v Itálii bylo rezervováno jako obvykle od soboty do soboty. „Normálně“ bychom měli tedy jet v pátek na noc a v sobotu dorazit do Catollicy. Po „válečné poradě“ jsme vymysleli tento plán přesunu: vyjedeme už ve čtvrtek - cestou se zastavíme ve Štýrském Hradci, pak budeme pokračovat do místa ubytování na jihu Rakouska do Tröpolachu.

V pátek si uděláme nějakou pohodovou túru v Alpách, ještě jednou přespíme v Rakousku a v sobotu pak dorazíme těch zbývajících 450 km do Cattolicy. Jak jsme řekli, tak jsme vykonali:

Ve čtvrtek kolem sedmé ranní jsme tedy vyjeli z našeho městečka na jižní Moravě směrem Vídeň a Graz.

K poledni jsme sjeli z rakouské dálnice do Grazu (Štýrský Hradec). Je to druhé největší město Rakouska a možná i druhé nejhezčí po Salcburku, starobylé hlavní město Štýrska, jehož centrum je zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Zaparkovali jsme poblíž městské brány Paulustor (3,60 euro/3 hodiny) a prošli jí do ulice Sporgasse vedoucí do centra města – je to úzká ulice s historickými domy (např. palác Řádu německých rytířů s arkádovým dvorem).

V Grazu se nám moc líbilo: procházeli jsme se křivolakými uličkami s mnoha hospůdkami, kavárnami a nákupními pasážemi ve dvorech starých domů. Prohlédli jsme si radnici, Zemský dům, gotický Dóm, mauzoleum a orloj s tančícími postavami v tradičním kroji. Do Grazu se prý jezdí za nákupy módního oblečení. Asi je to pravda – každý druhý obchod ve městě nabízel šaty, trička, šortky atd. atd.

Ceny v buticích byly srovnatelné s našimi, ale vystavené oblečení bylo mnohem „šmrncovnější“. S velkými nákupy o dovolené jsme moc nepočítali, takže jsme jen mlsně okukovali výklady a šaty na věšácích před obchody. Lanovkou, podobnou té pražské na Petřín, jsme pak ještě vyjeli na horu Schlossberg nad město (2 eura). Nejpozoruhodnější památkou je tam vedle zbytku opevnění 23 m vysoká věž s hodinami, jejichž velká ručička ukazuje hodiny a malá minuty.

Po skoro čtyřhodinové prohlídce Grazu jsme vyrazili do Tröpolachu na ubytování. Měli jsme před sebou ještě přes 200 kilometrů po dálnici A2. V sedm večer jsme už chystali večeři v útulném apartmánu.

Příhodné místo pro přenocování - Tröpolach na jihu Rakouska - jsme našli na internetu. Při rezervaci minimálně dvou nocí (přibližně 20 eur za osobu a noc) jsme měli nárok na tzv. +Card Nassfeld, a tím i na bezplatné používání lanovek v okolí. To se nám pak následující den výtečně hodilo. Na programu byla túra v Gailtalských Alpách v těsné blízkosti rakousko-italské hranice.

V pátek ráno jsme vyjeli lanovkou nazvanou „Millennium-Express“ z dolní stanice v Tröpolachu do horní stanice Madritsche s přestupem na mezistanici Tressdorfer Alm. Cesta lanovkou trvala přes půl hodiny a byl to opravdu zážitek. Překonali jsme skoro kilometrové převýšení a pohled do údolí vzdalujícího se od nás každou vteřinou byl úžasný. Vystoupili jsme v sedle Madritsche ve výšce 1919 m mezi vrcholy Rosskofel a Trogkofel. Kolem nás už byl jen skalnatý svět velehor. Podle turistických značek jsme se vydali západním směrem stezkou k pastvině Rudnigalm. Po hodinové chůzi dolů podél potoka, potom oblastí kleče a posléze pastvinami jsme se dostali k alpskému statku, kde jsme se mohli občerstvit, koupit si domácí sýr nebo si dát vyhlášený trhanec s kompotem (Kaiserschmarren). Dali jsme si „radlera“ na utišení žízně a koupili čerstvě zauzený sýr, ještě teplý, jak jej právě přinesli z udírny. Cesta pak pokračovala stále níž a níž ke střední stanici lanovky, k pastvině Tressdorfer Alm (Alm znamená v němčině pastvina). Tam už jsme si dali lehčí oběd, tedy výbornou čočkovou polévku s pečivem, připravovanou trochu jinak než u nás: po kyselu se smetanou a ochucenou bobkovým listem.

Ovšem vrcholný zážitek toho dne jsme měli teprve před sebou. Ve stanici Tressdorfer Alm totiž končí letní sáňkařská dráha a nesvézt se na ní by byl hřích. Na její horní konec bylo ale nutné nechat se lanovkou vyvézt zase zpět na Madritsche. S naší permanentkou to nebyl problém. Nahoře jsme jen koupili lístky na sáňky s 25% slevou, a už se jelo. Převýšení 340 metrů!!

Zpočátku ve mně byla malá dušička, ale nedala jsem to najevo, abych ostatním nekazila radost. Na sáňkách se jezdí po jednom. V průběhu jízdy si člověk postupně zvyká na způsob řízení saní a původní strach brzy mizí. Musím říct, že jízda je naprosto bezpečná, protože v každém místě dráhy můžete zabrzdit až do úplného zastavení. Od poloviny trasy jsem tomu všemu přišla na chuť a přála si jet co nejrychleji. Zkrátka nakonec jsem to chtěla sjet ještě jednou a pořádně si jízdu vychutnat, ale kolem hor se začaly nebezpečně stahovat mraky a spustil se drobný déšť.  Tak třeba příště...

V dobré náladě jsme sjeli lanovkou dolů do vesnice. Trochu jsme si odpočinuli, večer zašli do hospůdky na jedno pivko, a ráno jsme odpočatí a příjemně naladěni vyrazili dál k moři.