„No to si snad děláš legraci,“ nevěřícně prohlásil manžel a teatrálně poklesl v kolenou. Ale raději začnu od začátku. V pátek odpoledne se manžel nečekaně nabídl, že se mnou zajede do  nákupního centra. Žádný velký nákup jsem neměla v plánu, ale jeho argument, že má v sobotu pršet a celé jaro ho nikdo už na nákupy nedostane, protože bude práce na zahradě, jsem uznala jako rozumný. A tak jsme v sobotu dopoledne z naší vesnice vyrazili směr civilizace. Na parkovišti před centrem jsme zkontrolovali, že je auto zamčené, nikde se v něm nepovaluje nic zajímavého a  vyrazili. Jenže v tu chvíli jsem si uvědomila, jak je mi vevnitř vždycky teplo a rozhodla se sundat svetr. Muž protočil panenky, ale poslušně odemkl vůz a já ho požádala, aby mi podržel kabelku.

A teď se můžeme vrátit zpět na začátek: „No to si snad děláš legraci,“ nevěřícně prohlásil a teatrálně poklesl v kolenou. „Co to s sebou prosím tě vláčíš? To je jak povinná zátěž na braňák,“ dodal. (Pro mladší generaci si dovoluji doplnit, že zmíněný braňák bylo ve škole tzv branné cvičení,  připravující nás na případnou válku (pro nás spíš výlet na téma jak umořit kantora) a celý den jsme s sebou museli nosit zátěž – děvčata 3 kg, kluci 5 kg čehokoli, nejčastěji písku.

Trošku uraženě jsem pokrčila rameny, svlékla svetr, převzala svou kabelku zpátky a uvědomila si, že má pravdu. Celý nákup jsem roztržitě uvažovala, co s sebou vlastně vláčím tak těžkého. Vyslechla jsem si ještě nějakou  poznámku o tajemství dámských kabelek a v duchu se zařekla, že doma musím udělat inventuru.

Večer jsem se pustila do jarního úklidu. Přiznávám, že slovo kabelka je v tomto případě poněkud nadnesené. Na běžné nošení  do práce a obchodu nosím poněkud větší zavazadlo. Sice se mi líbí elegantní kabelčičky, ale nutnost skládat do nich nezbytné drobnosti jako když skládáte Rubikovu kostku mě dost odrazuje. Do práce dojíždím, proto je věčnou nezbytností deštník, samozřejmostí je peněženka, taštička na doklady, složka s doklady k autu a lékaři, složená taška na nákup, troška kosmetiky, krém na ruce, nůžtičky, pilník a nožík, malé šitíčko, lžička, klíče, hygienické potřeby, Paralen a kapesníčky. Nutný je malý diář a do práce ještě vozím blok, kalkulačku, tužky (nemáme svá pevná pracovní místa) a většinou je zapomenu vyndat, takže se mnou byly i na nákupu. Rukavice už můžu s klidem vyndat, snad už potřeba nebudou, vždyť já toho vlastně ani tolik nemám, co teda může být tak těžké. 

Počkala jsem si, až muž nebude doma (kdo má poslouchat jeho vtipné narážky, že) a vyndala váhu. Věřili byste, že peněženka před výplatou může vážit 30 dkg? Deštník 22 dkg, doklady i s pouzdrem 15 deka a i ta troška kosmetiky + krém na ruce dala 20 deka. Ostatní drobnosti daly dohromady dalšího čtvrt kila a s malou vodou, kterou s sebou obvykle nosím také + „kancelářskými potřebami“ to bylo cca kilo a třičtvrtě. A to bych málem zapomněla na telefon. Co mě ale překvapilo, byla váha kabely. Celé kilo dvacet. Nedalo mi to a převážila jsem i sportovní tašku na výlety. Byla lehčí, i když několikanásobně větší. A výsledek? Mám hotový jarní úklid i v kabele a příště, až si půjdu zase koupit nějaké to zavazadlo, přiřadím ke kategorii výběru i jeho váhu.   

P. S. – Věšela jsem manželovi bundu na věšák – ten má tak co říkat, co v těch kapsách proboha nosí?

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10