Kaiserky

Patřím mezi ženy, které sice rády nakupují, mají ale omezený rozpočet. Manžel mi před lety zemřel a já jsem od té doby finančně zcela závislá pouze na svém příjmu. Ten ale není příliš vysoký. A tak možná často vypadám jako důchodce lačnící po letákových akcích a slevách.  Já se ale za to nestydím. Vždyť ušetřit na základních potravinách, to mi pak dává možnost koupit si něco na sebe, občas dražší doplněk nebo finance věnovat na sportovní aktivity či pěknou dovolenou. Nebyla bych máma, kdybch nemyslela i na své děti. Proč ne?

Ten den jsem šla do svého oblíbeného obchodního centra. V supermarketu mám, jak to dnes bývá, jak věrnostní kartu, tak také nákupní aplikaci, se kterou mnohdy ušetřím. A každá koruna se počítá. S vozíkem jsem vystartovala mezi regály. Hned v úvodu jsem si zapnula aplikaci a v ní vyhledala slevové kupony.

Ten den jsem mohla koupit oblíbené semínkové kaiserky se slevou plných 70 procent! Jedná se o mé oblíbené pečivo. A tak jsem se rozhodla toho využít. Do vozíku jsem uložila velký pytel pečiva pro sebe. Něco sním, něco si vezmu druhý den do práce a něco zmrazím. Pak jsem zavolala rodičům. Oba měli pečivo nakoupené. Slyšeli ale na slevu 70 procent a pečivo také chtěli.  

A tak jsem velký pytel pečiva nabrala i pro taťku a poté i pro mamku. Následoval pytel pro sestru, bratra, již dospělého syna… A proč nevzít pár kousků i kamarádce? Vždyť jsem domluvená, že se k ní cestou z obchodu stavím. Pár kousků kaiserek putovalo do vozíku také pro kamarádku. V domě mám velmi dobré vztahy se sousedy. Většina je v důchodovém věku. Vycházíme si vstříc tím, že vzájemně pro sebe vyzvedáváme poštu a balíky, hlídáme si domácnost v době dovolených, po tu dobu také vyzvedáváme poštu z domovní schránky, a pak také občas jako sousedky zaběhneme jedna ke druhé během vaření, když postřehneme, že nám chybí například jedna cibule nebo vajíčko. Zkrátka, krásné sousedské vztahy, které by nám mohl leckdo závidět.

A tak jsem pět kaiserek přibrala i pro jednu a pět pro druhou sousedku. Připadala jsem si u pokladny jako překupník s pečivem nebo majitel večerky. Hned se mi zdálo, že paní pokladní po mně chce víc peněz, než jsem čekala. Kupovala jsem ale také další věci, a tak se mi to mohlo jen zdát. Po zaplacení jsem si zkontrolovala účtenku. Dělám to tak vždy. Tehdy jsem si všimla, že mi nebyla odečtena sleva na pečivo. A tak jsem zamířila na informace. Tam mi bylo sděleno, že jsem sáhla po jiném druhu kaiserek, než na které se vztahovala daná sleva.

„Jak to? Vždyť máte jen čisté a ty se semínky?“ zajímalo mě.

Až paní prodavačka mi vysvětlila, že mají sice kaiserky čisté a se semínky, ty se semínky jsou ale dvou druhů. Jedny mají semínka tuším lněná a druhé mají mimo lněných i sezam. Já, samozřejmě, koupila ty bez slevy. Ony totiž ty druhé na prodejně vůbec nebyly. Co s tolika kaiserkami, navíc za plnou cenu? Vrátit nešly, na pečivo se právo vrácení zboží nevztahuje. 

A tak jsem se cestou z obchodu stavila za kamarádkou a podarovala ji místo tradiční kávy nebo čokolády pytlíkem s pečivem. Tak to pokračovalo až do večera. Jezdila jsem jako pekař a rozvážela kaiserky. Rodiče, které jsem předem informovala o slevě, jsem samozřejmě nechala v přesvědčení, že pečivo mají za třicet procent. Jé, ti byli rádi. Všichni vlastně byli rádi. A nakonec jsem byla ráda i já. Vždyť rozdíl v ceně činil jen pár korun. Korun, které mnohonásobně vynahradila ta radost, že mám lidi kolem sebe ráda a myslím na ně. Já nakonec byla ráda, že došlo ten den k omylu. A dokonce uvažuji, že to občas zopakuji, tentokrát plánovaně. Koupím dražší zboží, které třeba mamka miluje, a budu jí tvrdit, že ho mám „za hubičku“. Tak mamka nebude mít výčitky, když si dopřeje dražší věc, která jí chutná, a já budu také šťastná.

Vždyť i miniaturní dobré skutky jsou fajn a měly by se určitě konat.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10