Kaluže přitahují

Dnes jsem objednána k zubaři, venku zrovna prší a mně se tam vůbec nechce. Rozhodla jsem se, že pojedu městskou hromadnou dopravou. Přišla jsem na zastávku a tam už stála mladá maminka s asi tříletým chlapečkem. Měl na sobě pláštěnku a bílé kotníčkové botasky, které svítily novotou. Chlapeček pomalu popocházel od maminky a zase se vracel a opět popoběhl o kousek dál a vrátil se. Napadlo mne, že ho asi přitahuje velká kaluž, která byla nedaleko. Při dalším odběhnutí se zastavil až u ní. Chvíli se rozhlížel a potom se vrátil k mamince. Ta s ním prohodila pár slov a chlapeček se zase vzdálil. Tentokrát pod blízký smrk. Sebral zde několik šišek a běžel ke kaluži. Hodil do ní jednu šišku, druhou…

Maminka zpozorovala, co její syn dělá a zavolala na něho. On ale nereagoval. Maminka k němu tedy popošla, vzala ho za ruku a snažila se ho od kaluže odvést. Kousek popošli. Chlapec se ale otočil a hodil další šišku směrem ke kaluži. Vzdálenost byla větší, tak se netrefil. Vytrhl se mamince a utíkal ke kaluži. Sebral šišku a hodil ji do kaluže za ostatními. Maminka k němu došla a rázně mu něco říkala. Chlapec poslušně šel s ní zpět k zastávce. To se už rozpršelo docela dost. Chlapeček stál vedle maminky, ale pořád měl hlavičku otočenou směrem ke kaluži.

Za rohem vyšly děti z místní mateřské školky. Když ještě nepršelo, tak se vydaly s paní učitelkou na procházku. Naštěstí měly všechny pláštěnky a holiny. Pomalu se blížily ke kaluži. Paní učitelka je směrovala ke straně chodníku, aby se vodě vyhnuly. Nepodařilo se jí to. Téměř polovina dětí zřejmě úmyslně prošla kaluží. A někteří si v ní ještě poskočili. Voda stříkala na všechny strany. Ještě jsem zaslechla zvýšený hlas paní učitelky, jak děti kárala.

Chlapeček koukal na tuto situaci a zasmál se. Když děti poodešly, tak se rozeběhl a než maminka stačila cokoliv udělat, už skočil do kaluže. Jeho bílé botasky byly hned od bláta a kalhoty mokré. Maminka se hodně zlobila, ale chlapeček se smál. Po chvíli ale pochopil, že něco provedl špatně a začal si ručičkou otírat špínu z bot. To už maminka nevydržela, chlapečka popadla a posadila ho na lavičku. Vyndala z kabelky ubrousky, otřela mu ručičky a snažila se trochu očistit i boty. Při této činnosti s chlapečkem dost rozrušeně hovořila a snažila se mu vysvětlit, co udělal špatně.

A v tu chvíli přijel autobus. Chlapeček seskočil z lavičky a hrnul se ke dveřím. Dost hlasitě volal na řidiče: „Ahoj strejdo, podívej, jaké mám nové bílé mokré boty. Hezké, viď. To ta kaluž tamhle mi je tak ušpinila a namočila i s kalhotama.“ V tu chvíli se celý autobus smál a maminka také. Potom se snažila panu řidiči omluvit. Ten měl ale takový záchvat smíchu, že ani nemohl prodávat jízdenky. Maminka syna honem nasměrovala na sedadlo asi s obavou, aby zase nezačal s těmi svými rozumy.

Tato příhoda trvala jen pár minut, ale zlepšila mi náladu. K zubaři jsem vykročila s úsměvem, i když tam chodím strašně nerada. A i ten déšť mi najednou přestal vadit.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10