Už jako dítko školkou povinné mě zajímaly kamínky, obvykle i oblázky aj. Nosil jsem je domů a tam si je schovával do krabice od bot. Stěhováním se krabice ztratila a já jsem po ní dlouho smutnil. Když jsem povyrostl, začínal jsem se zajímat o skály, hory a ruiny.
Proto když jsme grilovali, na narozeninách babičky si ke mně přisedl pán z vesnice a probírali jsme toto téma. Pán říkal, že se hlavně zajímá o kamenné kříže a že chce dokonce o nich napsat knížku. Odešel domů pro poznámky a dovolil mi o nich napsat. Každému se může občas stát, že v přírodě uvidí omšelý a hrubě otesaný kámen, který je zasazen v terénu a na něm je vytesán kříž a jiné znaky. Tyto kamenné objekty se objevují na našem území již ve 14. až 16. století. Můžeme se s nimi setkat i v Německu, na Slovensku, Lužnici, v Polsku, ve Skandinávii, ale i jinde.
Obvykle tyto kameny označujeme jako smírčí kříže nebo smírčí kameny, ale také i hraniční kameny, dále pamětní kříže a kameny na památku tragických událostí. V minulosti šlo někdy doslova o náhrobní kameny, když byly pod nimi uloženy tělesné ostatky zemřelého násilnou smrtí. Smírčí kříže a kameny byly výsledkem mimosoudního vyrovnání v případě zabití ve rvačce, při souboji apod. Pokud došlo k dohodě mezi nejbližšími pozůstalými obětí a pachatelem, byla sepsána tzv. smírčí smlouva. Součástí smlouvy bylo zaplacení pozůstalým odškodné v penězích nebo pachatel musel vlastnoručně vytesat z kamene kříž nebo ho vytesat do kamenné desky a vztyčit v místech, kde k tragické události došlo.
Jeden takový smírčí kámen se též nachází u nás v Moravských Budějovicích. Snadno jej najdete v parku před gymnáziem. V Aši jej ve svém centrálním registru evidují takto: 0824 Moravské Budějovice. Emil Jenerál to v knize Pověsti a vypravování z Moravskobudějovicka, vydané v roce 1996, popisuje takto: Několik řeznických tovaryšů se vychloubalo svou silou. Došlo k sázce, kdo přenese velký kámen z jedné meze na druhou. Jeden z řezníků se při soutěži tak přepjal a schvátil, že padl i s kamenem mrtev k zemi. Na tom místě, kde padl, mu kamarádi na památku zasadili kámen.
Od poloviny 19. století je zaznamenán jejich podstatný úbytek. Dodnes jsou poškozovány a ničeny z neznalosti a jsou vystaveny přirozenému chátrání. V letech 1892-1896 se věnoval soupisu těchto drobných památek majitel zámku v Mirošově na Jihlavsku Vilém Rychlý. V jihlavském Muzeu Vysočiny je uložená knížečka, do níž sám barevně namaloval a krátce popsal 31 obrázků křížů. Píše: Kříže jsou vesměs na hlavách velmi poškozené buď vlivem povětrnosti, nejčastěji však hrubou rukou lidskou. V již zmíněných Jenerálových pověstech je popsán ještě jeden kámen, který se nacházel na katastru Moravských Budějovic a Blatnice v blízkosti studánky zvané U Belky. Dle podání starých pamětníků se tudy vracel nějaký řezník z obchodní cesty, který tu byl lupiči zavražděn, na místě, kde ten památník stál. Při technické úpravě pozemku byl s posbíranými kameny odvezen do Blatnice. Památný kámen pak skončil v základech nově budované porodny prasat. Takový konec potkal jednu drobnou památku, díky lidské nevšímavosti a lhostejnosti.
V roce 1997 byla vydaná publikace s názvem Kamenné kříže Čech a Moravy, v níž je evidováno na 1500 těchto památek. Před koncem roku 2010 vydal kolektiv autorů jakýsi katalog křížových kamenů na Třebíčsku. V této knize je evidováno několik kamenů Na Třebíčsku a i v této knize jsou kameny, které jsou nenávratně ztracené. Zloději či vandalové budou stále mezi námi, pokud budeme lhostejní a neteční ke svému okolí, přijdeme i o zbytek těchto památek...
Sámo - čtenář
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz