Karel a jeho kabela

Franta v zaměstnání slavil padesátiny. Padesátiny, celé půlstoletí, se slaví, a ne zrovna skromně. U nás v práci to není výjimkou. A tak milý Franta zajistil pro nás coby své kolegy hostinu. Narozeniny měl ve čtvrtek, a proto hned na následující sobotu objednal sál v oblíbené restauraci. Vyšli mu vstříc, a tak si mohl mimo povinné útraty přímo v restauraci vzít také určité množství svého alkoholu a jídla. Pozval všechny kolegy, kteří s ním pracují. A že nás není málo. Také jsme se složili na dar, který nebyl zanedbatelný.

Pilo se, jedlo, také tancovalo. Zábava se skvěle rozjela. Všude bylo plno jídla, pití, nechyběly doma pečené zákusky a slané dobroty. A samozřejmě také kvalitní domácí alkohol. Na Moravě pálená slivovice, meruňkovice i mandlovice kralovaly. Franta netroškařil. Víno a pivo teklo proudem. Všichni se smáli a dobře bavili. Právě jsme byli všichni na parketu. Všimla jsem si Karla, který tu také byl. Karel nepatřil mezi oblíbené kolegy. Říkalo se o něm, že by si pro korunu nechal koleno vrtat. Kdykoli někdo pekl, doma griloval nebo na zahradě sklízel úrodu, nikdy nezapomněl na ostatní a v práci druhé podělil. Jediný, kdo nikdy nikomu nic nepřinesl, byl právě Karel. A právě Karel byl ten, komu nejvíc chutnalo, a jedl a pil od druhých, jako by měl nejméně tři žaludky.

„Karle, kdy ty něco doneseš?“ ptávali jsme se často všichni. Karel se jen zasmál a pod nosem zabroukal, že příště. Příště ale nikdy nenastalo. Proto se všichni divili, že Karel přišel a na dar pro oslavence se také složil. Měl ale dobře spočítáno, že se mu to vyplatí.

Tak právě tento Karel se ve chvíli, kdy nikdo nebyl u stolu s občerstvením, vytratil z parketu. Rozhlédl se, jestli ho nikdo nevidí. Mě si nevšiml. Já ho pozorovala koutkem oka a Karel si jistě myslel, že koukám na svého společníka. Viděla jsem ho ale dobře. V jednu chvíli se jeho ruka vymrštila do vzduchu a uchopila hrdla hned dvou lahví najednou. Bylo to nejlepší pití, které na stole bylo. V momentě se Karel přesunul i s lahvemi ke své tašce. Nosil vždy takovou větší kabelu. Nosil ji do práce, měl ji i na oslavě a všimla jsem si dokonce, že ji měl i na procházce po městě, když jsem ho náhodou potkala. Kabela byla prostorná a Karel nejspíš doufal, že mu může být k užitku. Nyní byla. V malé chvilce dvě lahve s kvalitním pitím zmizely v kabele. Karel ji rychlostí blesku zaklapl a vrátil se mezi ostatní. Tvářil se přitom přirozeně. Usmíval se od ucha k uchu a všichni mu to nejspíš věřili. Já ale viděla, co jsem viděla, a nehodlala jsem to tak nechat. Říct na rovinu, co se stalo, jsem nechtěla. A tak jsem to řekla jen dvěma svým nejbližším kolegům.

„To tak nemůžeme nechat,“ řekl jeden z nich.

Chlapi se dohodli a na chvilku vyšli ven z restaurace.  Tam něco kutili. Jeden z nich se poté vrátil, a když šel Karel na toaletu, dal znamení tomu venku. Ten vběhl do místnosti, pod každou paží dvě cihly, a oba se dali do díla. Lahve z tašky vyndali a schovali a místo nich uložili do tašky cihly. Protože to měl Karel dobře promyšlené, lahve měl v tašce přikryté svetrem. Tím nyní přikryli cihly. Karel se vrátil, ještě něco popil, pojedl, a všichni jsme se pomalu rozcházeli. Karel odcházel s námi. Ani ho nenapadlo dívat se do tašky. Nechtěl riskovat, že by někdo krádež odhalil.

Jak bylo domluveno, po odchodu Karla jsme se všichni ostatní vrátili do restaurace a lahve vypili na počest oslavence. V pondělí měl Karel nečekanou dovolenou. Že by se tak styděl? Nebo onemocněl z toho, že přišel o tak kvalitní pití? V úterý se ale vrátil na svou pozici a dělal, jako by se nic nestalo. Musel ale tušit, že my všichni ostatní dobře víme…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10