Cena: 1299 Kč

V den nedožitých 82. narozenin Karla Gotta vychází autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit už ve svých dvaceti letech.

Publikace obsahuje zhruba 1800 fotografií a jiných obrazových a dokumentačních materiálů, z nichž mnohé dosud nebyly zveřejněny. Karel Gott se na sklonku hvězdné kariéry rozhodl zrekapitulovat svůj výjimečný životní příběh – napsat vlastní autobiografii. Knihu dokončil ještě za svého života a intenzivně též pracoval na obrazové dokumentaci až do posledních dnů.

Otevřeně hovoří o svém soukromí, dcerách, manželství, ale také o věcech, které byly doposud z různých důvodů zahaleny rouškou tajemství. Jeho vzpomínky sahají až do nejútlejšího dětství, vyprávějí o rodičích i širší rodině, o školních letech, o kamarádech i osobních zálibách, k nimž patřilo už v klukovských letech zejména malování. Je ve své inventuře osudu sebekritický i mimořádně upřímný, především v závěrečných kapitolách, v nichž popisuje těžké období zápasu se zákeřnou chorobou.

Čtenářům se tak dostává do rukou ucelený, v mnoha směrech strhující obraz osudového vzepětí výjimečné osobnosti, která díky vrozenému talentu, jedinečnému hlasu, nezměrné píli, pracovitosti, poctivosti, slušnosti a osobnímu nasazení rozdávala publiku krásu, radost i sama sebe až do samého konce své životní pouti.

Ukázka z knihy Má cesta za štěstím:

Rybí tuk ve škole a žvýkačky od „Amíků“

Každé ráno vstoupil do třídy učitel Vojtěch Kadera. Museli jsme se seřadit do fronty a každý dostal lžičku rybího tuku „proti rachitidě neboli křivici“, jak pravil třídní. Prý v tom odporném a páchnoucím oleji byly „pro zdraví potřebné živiny a vitaminy“. Brrr! Všichni jsme se vždycky oklepali s našklebenými tvářemi, až se nám kroutily prsty u nohou.

Dodnes nepochopím, že po té nechuti k rybímu tuku, kterou jsem si tehdy v hlavě zakódoval, jsem si mohl v pozdějších letech zamilovat ryby a mořské plody. Dneska si dokonce v jediné škebli ústřice dovedu vychutnat celý oceán. Ta dokonalá chuť moře! Ta nezaměnitelná vůně nedozírných slaných vod!

Po rybím tuku jsme se honem snažili spravit si chuť čímkoli jiným. A tak se ve třídě obchodovalo. Naučili nás to američtí vojáci, mezi nimiž jsme často v ulicích chodili, okouněli a sem tam na ně i pokřikovali: „Košile khaki – žvejkačky taky!“ Kdo dostal od amerického vojáka „čekuládu“, nebo dokonce balíček žvýkaček, byl mezi námi školáky král.

Tuto knihu Karel Gott: Má cesta za štěstím koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Knižní klub.