Karneval v Benátkách

Všechno začalo tím, že jsem před Vánoci brouzdala po internetu. Ne a ne najít dárek pro přítele. A pak na mě z jednoho slevového portálu vykoukl výlet do Benátek na jejich proslulý karneval. A bylo rozhodnuto. Benátský karneval má dlouhou tradici, první prameny se o maskách zmiňují už ve 13. století. A tak jsme vyrazili.

Když jsme po dlouhé cestě autobusem dorazili, uvítala nás zima. A na lodi, která nás do Benátek vezla, ještě větší. Ale panorama města viditelné z lodi nám to vynahradilo. Ihned po příjezdu nás uvítali lidé v maskách, masky na stáncích, masky všude. A taky spousty lidí (to jsme nevěděli, že časem jich bude ještě mnohem víc). Loď nás vysadila kousek od náměstí svatého Marka s bazilikou svatého Marka. Náměstí bylo po ránu z části zalité vodou, po které odpoledne už nebylo ani památky.

Po projití náměstí jsme se vydali na místní městskou hromadnou dopravu. Lodní samozřejmě. Po hlavním Velkém kanálu jsme dopluli skoro na druhý konec Benátek, cestou jsme proplouvali třeba i pod slavným Ponte di Rialto, klenutým mostem nad kanálem, který spojuje obě části města rozdělené vodou. Také jsme míjeli spoustu gondol, které pomalu proplouvaly kanály. Po vystoupení z lodi jsme se vydali zkoumat město malými uličkami. Naštěstí se už vyjasnilo a svítilo nádherně sluníčko, i když byla stále zima. Objevili jsme spoustu malebných zákoutí, často jsme se vraceli, protože cesta končila u kanálu a nešlo jít dál.

Objevili jsme i pravý italský trh, plný barev a vůní.  K vidění byly druhy ryb, které jsem dříve viděla jen v akváriích nebo knížkách, rozmanité druhy zeleniny, které u nás málokdy zahlédnete, jestli vůbec. A samozřejmě jsem neodolala nákupu sušených rajčat (to se bude vařit). Postupem času se město více a více zaplňovalo, i masek bylo víc a víc. Nejvíce jich bylo na náměstí svatého Marka, kam jsme se znovu vydali, protože podle rozpisu karnevalu měla být přehlídka. Náměstí bylo zaplněné, masky kam až oko dohlédlo. A kolem každé masky houf fotografů, snažící se ulovit nejlepší snímek. Kdyby se lidé v maskách občas neodtrhli, pózovali by tam ještě dnes. Ze všeho toho mumraje jsme se na chvilku utrhli a vydali se do malé odlehlé kavárničky na pravou italskou kávu a trochu odpočinku. A vnímat, co se děje okolo přes sklo výlohy.

Než jsme se nadáli, den se začal chýlit ke konci. Procházeli jsme městem křížem krážem a nasávali atmosféru. Na poslední chvíli jsme ještě nastoupili na loď, abychom si město prohlédli nasvícené z kanálu. Byl to nezapomenutelný zážitek a určitě jsem tam nebyla naposledy.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10