Tyto plody dle jedné starodávné legendy jedl rád Svatý Jan. První zmínky o tomto zajímavém keři či stromu pocházejí již z dob starověkého Egypta, kdy sloužil lidem jako jeden ze zdrojů obživy. Stromy i keře rohovníku obecného se velmi dobře přizpůsobují špatným podmínkám a nevyžadují půdu bohatou na živiny, rostou i na písečné, kamenité, jílovité půdě či přímo na skalách. Plody karobu jsou nejdříve zelené, později tmavohnědé. Uvnitř se nachází více nežli deset semen, která jsou velikostí i vahou stejná - snad se i kdysi používala jako míra karátů a platilo se jimi.
Ze samotného lusku se vyrábí prášek bohatý na bílkoviny, dá se jím nahradit kakao. Vhodné zvláště pro ty, kteří mají na kakao alergii. Rovněž karobový prášek neobsahuje kofein, má méně tuku a více cukru nežli v kakau. Obsahuje kromě bílkovin i velké množství magnesia, kalcia, dále železo, fosfor, nikl a vitaminy A, B, B2, B3 a D. V lékařství se používá při léčbě průjmu a kašle. Taky se z karobu vyrábějí čokolády, rozinky v karobu, arašídy v karobu či meruňky v karobu, vafle s karobovou náplní. Dokonce i mouka, sirupy, alkohol a náhražky za kávu a vejce.
Jen jsem se nikde nedozvěděla, jak mohu z toho tvrdého lusku, který má hodně silnou slupku a málo vnitřní dužiny, z níž bych snad vydolovala pár gramů - jak by se dalo v domácích podmínkách zpracovat tu tvrdou dužinu na prášek, snad se to nemele i s tvrdou slupkou? Zrna jsem poctivě vydloubala, ale platit se s nimi nedá, i když by to byla snad měna stálejší nežli eura, koruny apod. Natrhala jsem těch lusků plnou tašku a po měsíci přemýšlení, co s nimi, jsem je včera zase odnesla do přírody veverkám. Ten lusk po rozkrojení má totiž několik přihrádek, v každé je semeno či dvě a mezi tvrdou slupku a tenounký vnitřek se ani špička nože nevejde. Rozkrojit podélně to taky nelze, málem jsem se na nůž napíchla. Tudíž mi nezbývá, nežli se zeptat v obchodech na nějaké potraviny z karobu, i když je to škoda, ještě mnoho stromů je těmi lusky obsypáno. Sice se údajně i někde vykupují a pilný, přičinlivý člověk si tím může na podzim snad i slušně přivydělat, ale já už nejsem v takové kondici, abych se natahovala či lezla po stromech. Ony zde dosahují většinou dvou až tří metrů, i když stačí jen trochu zatřást stromem a plody padají samy na zem. Jednou jsem při projížďce lesní stezkou viděla jeden pár, jak trhali plody do pytlů a pak odváželi dodávkou. Ovšem bylo mi trapné se otázat, kam to vezou a kolik se platí za kilogram, určitě nic moc, když za kilo pomerančů platí ve výkupnách jen pár mizerných centů.
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na webu autorky