Každé nové probuzení mi činí radost

Už když jsem se s Tomášem seznámila, apeloval na mě, abych změnila svého gynekologa. Tomáš, můj přítel a později i manžel, měl velmi dobrého kamaráda Radka. Ten vykonával gynekologickou praxi v našem městě a Tomášovi záleželo na tom, abych měla v této oblasti co nejlepší péči.

„Můžeš mi říct, proč bych měla přecházet k někomu jinému, když jsem se svým doktorem spokojená?“ zajímalo mě. „Protože chci, abys měla špičkovou péči. A v této oblasti Radkovi věřím.“

Chápala jsem ho, ale neuměla jsem si představit, že by mě vyšetřoval kamarád mého přítele, ani že by mi třeba prohlížel prsa. Kdyby šlo o zubaře, ortopeda, nebo tak podobně, bylo by to jiné. Ale jít na tak intimní vyšetření k někomu, kdo zná roky mého přítele? Později se navíc stal Radek i mým kamarádem. Společné vaječiny, výlety na kole, posezení v restauraci apod., které jsme s Tomášem, Radkem i jeho ženou podnikali, i z nás učinily přátele. A tak jsem byla ráda, že jsem zůstala u svého ženského lékaře a návštěva ordinace mi nezpůsobovala ještě větší rozpaky, než obvykle.

S Tomášem jsme se vzali, narodily se nám dvě děti a společně jsme žili víc jak dvacet let. Před třemi lety jsem ale začala mít gynekologické problémy. Přišla zlá diagnóza. Byl mi diagnostikován poměrně agresivní nádor. Neměla jsem čas k otálení a musela ihned podstoupit léčbu, následné odstranění nádoru a doufat, že vše zdárně zvládnu. Můj gynekolog byl strohý na informace. Nevěděla jsem, co mě čeká, hledala jsem informace na internetu a můj muž šel s dotazy i za Radkem. Radek mu opět nabídl, že by se mé léčby i operace ujal. „Záleží mi na ní,“ řekl.

Ještě měsíc jsem otálela. Poctivě jsem podstupovala léčbu tak, jak mi ji odborníci naordinovali. Byla jsem unavená, příšerně unavená, a za každou cenu jsem chtěla žít. Už kvůli dětem a vnoučatům, která byla v batolecím věku. Nemohla jsem je tu nechat. A nemohla jsem opustit ani Tomáše. Všude mě doprovázel a vzal si na řadu mých vyšetření volno v zaměstnání, aby mi byl oporou. Když se smutným pohledem opakoval, abych překonala svůj stud a svěřila se Radkovi, tenkrát jsem na jeho návrh kývla.

S velkými rozpaky jsem se svěřila našemu společnému kamarádovi. Mám-li zemřít, je to jedno, a pokud mi Radek pomůže, nemám důvod jeho pomoc odmítat jen kvůli studu. Vždyť takových žen, jako jsem já, ve své praxi viděl nespočet. Má ženu, žije slušným životem a jistě si i on uvědomuje, jak se cítím.

Skutečně. Radek byl taktní, vše mi náležitě osvětlil a objasnil mi dvě varianty možné léčby, zatímco můj dosavadní ošetřující lékař mi nedal možnost volby a sdělil mi jen tu variantu, kterou propagoval, a byla z jeho strany lehčí. Já se ale rozhodla pro druhou možnost a plně jsem se svěřila do rukou Radkovi. Konečně mohla nastat operace. Radek se vynasnažil být co nejšetrnější, dokonce mi nabídl i zvláštní nadstandardní pokoj. Já ho ale odmítla. Nechtěla jsem být sama. Nechtěla jsem příliš přemýšlet o své nemoci. Chtěla jsem se dívat dopředu, věřit v uzdravení a být mezi lidmi, pacientkami, které se potýkaly s podobnými problémy nebo které nad nemocí již vyhrály.

Jsou to téměř dva roky, kdy jsem se podruhé narodila. Radek mě doslova vyrval zubaté ze spárů. Drobné bolístky se zahojily, následovala ještě udržovací léčba a na radu Radka jsem podstoupila také imunitní udržovací léčbu. Ta mě opět postavila na nohy. Přestala jsem být unavená a pomalu jsem se vracela do života. Možná jen díky tomu, že jsem se svěřila Radkovi, se dnes mohu radovat z vnoučátek, těšit se z jejich prvních krůčků, slovíček a úspěchů. Mohu je hlídat a být jim dobrou babičkou. Věřím, že mé děti ještě dlouho budou říkat, že svou mámu mají stále na živu a můj muž Tomáš si se mnou ještě užije spoustu výletů, dovolených, posezení v restauracích i běžných, obyčejných dní, které díky nemoci už nikdy nebudou tak obyčejné, jako před časem. Užívám si každý den, každé ráno, každé objetí a políbení, a každý okamžik svého života.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete