Od kolika let je vlastně u dětí vhodné začít s výukou lyžování?
Záleží především na pohybovém nadání dítěte, na jeho tělesné konstituci a hlavně na zájmu. Pokud má dítě radost ze sáňkování, bobování a her na sněhu a má pozitivní vztah k ostatním lidem mimo rodičů, lze s výukou bez problémů začít od 3 let. Ze zkušenosti ale víme, že lze učit i děti menší, mezi dvěma a třemi lety. Důležitější než věk je zájem a pozitivní vztah k zimě. Před výukou je tedy ideální trávit čas venku hrami na sněhu, klouzáním na čemkoliv, případně pozorováním dění v lyžařské škole bez nátlaku a nutnosti to hned vyzkoušet. Dítě tak získá pocit přátelského prostředí a bezpečného vztahu ke sněhu.
Mnozí rodiče učí své děti lyžovat sami, stále více jich ale využívá služeb lyžařských škol. V čem je podle vás výhoda výuky s instruktorem?
Především v autoritě a pozornosti. Každý, kdo si vzpomene na svůj lyžařský začátek, ví, že první kontakt s lyžemi může být krušný. Ne vždy jde vše tak hladce, jak by si představovali rodiče, když vydávají rozkazy „zastav“ a „zatoč“, přičemž splnění rozkazů není zcela v silách dítěte. Hlavní výhodou instruktora je právě to, že není rodič a dítě má k němu automatický respekt. Další výhodou je znalost různých technických fint a pomůcek, zkušenost s vysvětlením jednotlivých úkonů a hlavně TRPĚLIVOST!
Děti se neumí soustředit moc dlouho.. Jak tedy lekce probíhají?
Děti se unaví rychleji než dospělí, rychleji ztrácí pozornost a koncentraci. Tomu přizpůsobujeme režim výuky. Pro děti do 6 až 8 let a začátečníky je optimální během dne dvakrát jedna hodina s přestávkou na oběd, než jedna dvouhodinovka v kuse. Dvouhodinovku preferujeme u větších dětí a dospělých, kteří naopak ztrácejí koncentraci po obědě. Četnost lekcí a nutnost individuálního přístupu souvisí s pohybovými schopnostmi, které někomu nadělily sudičky více a někomu méně. Naši instruktoři mají zkušenosti a srovnání s jinými dětmi, dokáží tak lekce předepsat na míru.
Komu doporučujete individuální lekce a kdy naopak „stačí“ skupinová výuka?
U začátečníků a menších dětí téměř bez výjimky volíme individuální výuku. Poté, co nabydou na lyžích jistoty a zvládnou brždění, zastavování i obloučky na obě strany, lze přejít k výuce v menších skupinkách tří až šesti lyžařů. Při ní děti současně objevují další nové věci a nemusí se zrovna týkat lyžování a výuky, ale třeba i jízdy parníkem, vlakem, v němž je třeba přikládat mašince do kamen, občas se na sjezdovce pořádá i Rallye Paříž - Horal a kolik můžete spatřit v místní zoo zvířátek, ani nejde spočítat. Předností skupinové výuky je spontánní učení a automatizované postupy, vzájemná motivace dětí mezi sebou a v přiměřených dávkách také rozvoj soutěživosti.
Potřebuje dítě na výuku lyžování nějaké speciální vybavení?
Jen běžné vybavení: lyže, boty, přilbu, brýle, teplé rukavice, šálu, šátek či tubu. Kdo si s sebou lyže ani boty nepřiveze, tomu je můžeme za příplatek půjčit. Dítě na rozdíl od dospělého nepotřebuje zhruba do 8 let lyžařské hole. Co naopak považujeme za nutnost, je přilba, tu půjčujeme k výuce zdarma.
Jak rychle se může dítě lyžování naučit? A co lze vlastně považovat za stav „umím lyžovat“?
Pokud se lyžař umí bezpečně vyhnout překážce spatřené dostatečně včas, pokud dokáže bezpečně zastavit na místě, které si předem určí, a cítí se při pohybu na lyžích pohodlně a komfortně, zcela hrdě může říci: „UMÍM LYŽOVAT“. Důležitější, než sebe či své dítě srovnávat s ostatními, je ale oceňovat jakýkoliv sebemenší pokrok. Na prvním místě je radost z pohybu. Je jedno, jestli ostatní říkají, že Franta toho umí víc, rychleji nebo lépe.
Zdroj, foto: Tygří školka