Kdy má dítě umět kotoul? …aneb jaké cvičení je vhodné pro jaký věk

Přemýšlíte, zda je vše v pořádku, když váš Kubík ještě ve třech letech nerad běhá, zatímco sousedovic Fanda metá po koberci jeden kotoul za druhým? Zeptali jsme se odborníků, jaké pohybové dovednosti by měly děti v určitém věku splňovat.

V prvních měsících života dítěte jde hlavně o vhodnou manipulaci s miminkem a stimulaci aktivních bodů. U kojenců a batolat můžeme pozvolna usilovat o podporu a rozvíjení pohybů, které odpovídají jejich psychomotorickému vývoji – otáčení, plazení, lezení, sed a začátky chůze. V období do jednoho roku je důležité provést děti všemi fázemi vývoje a žádnou nevynechat, zejména dbát na to, aby dítě co nejdéle lezlo ještě před tím, než se posadí. Samotná chůze může, ale nemusí, přijít s prvními narozeninami. Její podpora a upevňování jsou pak nejdůležitější v druhém roce života.  

1-3 roky: Vzhůru k výškám, ale s asistencí

Mezi prvním a druhým rokem života je vhodné zařadit třeba válení sudů, základy hodů, koulení míče po zemi, lezení do schodů a ze schodů s postupným přechodem na chůzi po schodech s oporou. Děti také začínají objevovat výšky – můžeme jim pomoci různými stoličkami, na které polezou, zpočátku za naší asistence. Osmnáctiměsíční děti již zvládnou vyšplhat na několik příček na žebřinách, vylézt a sjet skluzavku, prolézt tunelem atp.

Až do 2,5 let věku ale děti stále ještě při cvičení potřebují podporu a oporu rodičů. Jejich dovednosti se zlepšují, ale pro správné provádění cviků je přítomnost dospělého nutná. V tomto věku již mohou zvládat nejen samostatnou chůzi a chůzi bokem po lavičce, ale i chůzi po lavičce s překračováním malých překážek. Na žebřinách již vylezou samy několik příček a také se učí lézt samostatně dolů. Společně s rodičem začínají zkoušet skoky z větší výšky a překračování z překážky na překážku. Již v tomto věku můžeme pomalu zařazovat nácvik kotoulu na šikmé ploše, ovšem za dodržení všech důležitých pravidel a pečlivé asistence lektora nebo rodiče.

3-6 let: Pozor na jednostrannou zátěž

U dětí od 3 let až do školního věku je důležitá všeobecná pohybová průprava, která zahrnuje trénink obratnosti, rychlosti, jemné i hrubé motoriky, míčové sporty i cviky zaměřené na koordinaci a rovnováhu. Je velmi obtížné vybrat konkrétně některé, protože cvičení by mělo být pestré a zahrnovat v každé oblasti širokou paletu cviků. Před nástupem do školy by děti určitě měly zvládnout kotoul vpřed, násobené odrazy snožmo, skoky na jedné noze, skok z místa, skoky přes švihadlo, přeskočení překážky, seskoky z vyšší podložky nebo lavičky na měkkou podložku, chůzi na zemi po vyznačené čáře, rovnovážnou polohu na lavičce či nízké kladině, skákání panáka a zvládnutí změny směru či jednoduchého rytmického pohybu. V míčových dovednostech pak chytání a házení míče, hod na cíl, vedení míče a kopání do něj. V tomto věku je rozhodně nutné vyhnout se jednostranné zátěži, dopadům z výšky na tvrdou podložku, vytrvalostním aktivitám a silovým cvičením s větší zátěží, na které ještě není vyvíjející se pohybový aparát dítěte připraven.

6-9 let: Vede plavání a atletika

S nástupem do školy se sportující děti většinou začínají specializovat na nějakou konkrétní disciplínu. Zde je nutné dbát na správné dávkování tréninků a nepřetěžování organismu. Při sportu s jednostrannou zátěží (typický je například hokej) je dobré zařadit rehabilitační cvičení nebo plavání, a to alespoň v intervalu 1x týdně. Plavání lze dětem rozhodně doporučit, a to již od kojeneckého věku – školáci na prvním stupni by pak díky předchozí průpravě měli dobře zvládat plavecký styl prsa a znak a začínat s kraulem. Vhodná je také všeobecná atletická přípravka, která jim dá dobrý základ pro další rozvoj – učí se zejména hod, skok, běh a šplh – v nejrůznějších kombinacích. Hodí se pro všechny děti, i ty, které s pohybem teprve začínají.

Okolo 8-9 roku můžeme zařazovat pravidelný kondiční běh, pokud děti baví. Vždy by se však mělo jednat o běh po kratších úsecích a maximálně do cca 3-5 km týdně s tím, že délku úseků i naběhaných kilometrů je možné postupně zvyšovat dle vytrvalosti dítěte.  V každém případě je nutné u školních dětí dbát na pravidelný pohyb alespoň dvakrát týdně. Vlivem nových povinností, úkolů a kroužků se na pohybovou aktivitu u školáků někdy zapomíná nebo rodiče spoléhají na to, že děti mají ve škole tělocvik. Ten je ale určitě nutné doplnit ještě o nějaké sportovní aktivity a není nutné, aby se hned jednalo o vrcholové sportování. Důležité je, aby pohyb děti bavil, dělaly ho rády a s nadšením se k němu vracely.