Přijít o práci po padesátce není příjemné ani veselé. Bohužel stává se to v našich firmách a podnicích dost často. Někdy je „vyhazov“ kompenzován odstupným, někde ne. I když však propuštěný člověk dostane odstupné, jeho příštích několik let, které mu chybí do důchodu, to nevyřeší. A když tato katastrofa postihne hned oba manžele, dá hodně práce najít si novou práci a zorganizovat svůj život ve zcela jiných kolejích. Posledních 25 let jsem vykonávala práci v kanceláři. Bavila mě a doufala jsem, že zůstanu až do důchodu. Nakonec se ve firmě tak zeštíhlovalo, že v rámci podnikové „redukční diety“, jsem přišla na řadu i já.

Naštěstí manžel práci měl, já se dlouhé měsíce pokoušela práci si najít, ale většinou mi nepřišla žádná odpověď a pokud ano, byla zamítavá. Připadala jsem si zbytečná a hledala možnost, co bych pro sebe mohla udělat, abych se cítila lépe, nepřešlapovala na místě a mohla si hledat práci i v jiném oboru, než jsem dlouhá léta pracovala. Ovšem změna profese byla závislá na vyšším stupni vzdělání a ten mi chyběl. Což tedy, rozhodnutí bylo jako blesk z čistého nebe. Přihlásila jsem se k vysokoškolskému studiu. Vzali mě a 3 roky jsem strávila s prima partou spolužáků, rozšiřovala si obzory, doplňovala znalosti PC, různých programů.

Dokázala jsem to a vystudovala obor, který mě vždy lákal. Téměř okamžitě jsem rozhodila sítě, odpovídala na inzeráty. Odpovědi už nebyly tak strohé, dokonce jsem byla i na několika konkurzech. V době studia jsem se v rámci hledání materiálů k obhajobě seznámila i s trendy v jiných zemích, kde dokonce berou do firem záměrně i zaměstnance starší generace. Jsou zdrojem znalostí, nejsou sice tak pružní, ale jsou spolehliví a dnes už mají i znalosti PC, internetové dovednosti na vysoké úrovni. Jen u nás tento trend není v kurzu.

Už jsem se domnívala, že vše spěje k lepšímu, protože jsem dostala nabídku práce. V mém věku se to zcela jistě rovná zázraku. Byla jsem tak šťastná a těšila se, jak v nové profesi využiji nabytých znalostí, poznám nový kolektiv … Bohužel, nebylo vše jak se zdálo a jak jsem si představovala. Domluvená pracovní doba se nekonala, přibylo hodně povinností, které neobsahovala náplň mé práce, připadalo mi, že jen čekali na někoho, kdo se jich ujme za jiné. Rovněž mezilidské vztahy tady nebyly dobré. Nabyla jsem dojmu, že na tuto pozici jsem byla přijata s tím, že asi nebudu moc protestovat, přijmu všechny závazky a úvazky a budu ráda, že mám práci. Dlouho jsem přemýšlela, zda to přece jen vydržet, ale nakonec jsem po 2 měsících pracovní poměr rozvázala. Nakonec se ukázalo, že kvůli datování pracovní smlouvy jsem přišla o dost velký finanční obnos. To už byla, jak se říká, ta pomyslná „trpká“ třešinka na dortu… Dnes už nelituji, že jsem se takto rozhodla. Chtěla bych varovat další důvěřivce, kteří ve vyšším věku dostanou nabídku práce. Ověřte si vše, pracovní smlouvu, pracovní dobu, povinnosti a závazky, které na Vás firma „naloží“, ne všude jde vedení o to, aby došlo k pozitivní výměně zkušeností, dovedností mezi různými věkovými skupinami zaměstnanců, někde jde hlavně o to, aby nového „starého“ zaměstnance využili.

Určitě budu hledat dál, věřím, že můj potenciál a chuť být v pracovním „kolotoči“ se mi zúročí někde, kde budou stát o to, co umím a co nabízím a nebudou se snažit jen nade mnou „vyzrát“.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10