Víte, jak to vypadá, když jsou děti na tahu? Já jsem se to dozvěděla včera úplnou náhodou a přiznávám, že jsem byla po dlouhé době mile překvapená. Zdá se vám to divné? No, není tah jako tah. Vysvětlím: včera jsem zcela bezmyšlenkovitě – a navíc v době, kdy to nemám ve zvyku – zapnula televizi. Potřebovala jsem jen nějakou kulisu k práci, ale najednou šla ona práce stranou. Objevila jsem totiž pořad, který mě doslova přišpendlil do křesla před obrazovku. V době různých nekonečných seriálů, kriminálek „vyskakujících“ na diváky z každého programu a dalších pořadů více či méně pochybné kvality mi to přišlo skoro jako zázrak. Byl to pro mě ale také důvod ke vzpomínkám i k zamyšlení...
Pokud také máte děti, pak vás určitě alespoň občas v souvislosti s jejich výchovou napadá, jestli jste jim dobrými rodiči. Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli svoje děti skutečně vnímáte, posloucháte? Jestli vůbec máte čas a chuť je poznat? Jestli se jim dostatečně věnujete, trávíte s nimi jejich šťastné i méně šťastné okamžiky, znáte jejich přání, víte, co je trápí? Nebo chodíte „urvaní“ z práce a máte energii už jen třeba na kontrolu jejich přípravy do školy a rozdávání příkazů a ponaučení, co se smí a co ne? Právě takové otázky mě začaly napadat... Televize pořad prezentuje jako rodinnou talk show - děti z vybrané základní školy si tu vymění úlohu s rodiči a dostanou možnost je jako ve škole oznámkovat za různé aspekty jejich chování a další věci. Můžou jim prostřednictvím moderátora a televize vzkázat, co si o svých rodičích myslí, tedy jak vnímají vztah s nimi, jejich práci, jejich vystupování na veřejnosti a doma, trávení volného času a tak dál.
Myslím,
že velice často jako rodiče podléháme iluzi, že svoje děti
dobře známe. Pokud si to myslíte také, pak by vás pořad zaujal
stejně jako mě - ale zřejmě by vás také vyvedl z omylu stejně
jako rodiče, kterých se to týkalo v televizním studiu. Bylo
zajímavé sledovat reakce těchto lidí: na jejich tvářích se
postupně vystřídaly údiv, pobavení, pocit spokojenosti, občas
také nesouhlas a nezřídka dojetí. Děti k rodičům promlouvaly z
plátna, rodiče byli usazení v pohodlných křeslech a kromě
sledování natočených reakcí dětí ještě odpovídali moderátorovi na jeho otázky. Viděla jsem maminku překvapenou z
toho, jak její syn citlivě vnímal rozvod rodičů. Šokovanou z
poznání, že syn chce být sám, protože ona je často unavená z
práce a křičí na něj kvůli každé drobnosti – proto je
raději sám, ne proto, že má samotu rád, jak si doteď myslela.
Viděla jsem dvojčata, pro které bylo snem, aby si jich tatínek
více všímal a aby jako rodina spolu všichni trávili víc času.
Protože tatínek byl dlouhodobě nemocný s páteří a denně
proseděl téměř veškerý čas u počítače, pro kluky bylo
největším přáním, aby se tatínek uzdravil a šel s nimi ven...
A bylo opravdu dojemné sledovat slzy tatínka, který najednou viděl
svoje děti jinýma očima.
Divili byste se, jak často děti vnímají hádky rodičů a jak je trápí. Jak vnímají a mrzí je nesplněné sliby. Že jim třeba vadí i to, že se rodiče nevhodně oblékají nebo že tatínek doma nepomáhá mamince. Že jsou smutné z toho, že na ně rodiče přes samou práci nemají moc času a že by o ten jejich čas opravdu stály. Ale jako já byste mohli vidět také děti, které si váží svých rodičů za to, že zvládají náročnou práci a pomáhají ostatním. Děti, které nechtějí svým rodičům přidělávat starosti. Nebo ty, které řeknou, že mají tu nejlepší maminku na světě.
Nevím, jestli někdo z přítomných rodičů litoval, že do podobného projektu šel, protože přece jen některá témata byla dost citlivá (o to víc, že vyplula na veřejnost). Ale závěr pořadu byl opravdu dojemný a nikoho určitě nenechal na pochybách, že to všechno mělo smysl. Myslím, že děti v tomto případě opravdu otevřely rodičům oči. I já jsem si znovu připomněla, že čas strávený s dětmi je ten nejvzácnější. Jsou to vlastně úplně „obyčejné“ věci, na které bohužel často zapomínáme. Chce to jen svým dětem více naslouchat – máme se od nich co učit. Nebo myslíte, že to jsou „jen“ děti, které ničemu vzhledem ke svému věku nemůžou rozumět? Tohle jsem slýchala doma já a bylo to pro mě ponaučení, abych svoje děti jednou vnímala jinak. Abych jim dala šanci, kterou jsem já sama obvykle neměla. Občas se mi to možná i povedlo.
Rodičovství je krásná, ale náročná práce. Ale nejsou to jen děti, které se od nás mají co učit. Snad to vidíte stejně.
ChytráŽena.cz