Vydal: Daranus
Cena: 199 Kč
Datum vydání: 11/2008
Počet stran: 152
Formát 120 x 170 mm
vázaná
Hlavní hrdince této knížky je sedmnáct…...
Klára je ale tak trochu jiná než ostatní holky. Také ona má hlavu má plnou vztahů, sexu a všeho možného, také ona navazuje známosti s druhým pohlavím a hledá toho pravého. Ale její hledání je složitější – touží po někom, s kým si bude zcela rozumět, někoho, kdo bude schopen sdílet její bohatý vnitřní svět.
Po několika vzplanutích a nepříliš vydařených pokusech navázat uspokojivý vztah potkává Klára toho, ze kterého by jednou, až čas dozraje, chtěla udělat taťku, a kvůli kterému by se jednou, v daleké budoucnosti, chtěla proměnit v mamku. Věří, že s Jákobem dokážou projít životem ruku v ruce, a je ochotná, pokud to bude nezbytně nutné a nedokáže zůstat mladá aspoň do sta, vedle něj i zestárnout.
Ukázka z knihy Klára a Jákob
Asi byste se divili, kdybyste věděli, co jsem udělala. Nebo spíš proč jsem to udělala. Taky už sama přesně nevím proč. Napřed jsem věděla, ale pak se to nějak rozplynulo. Vyspala jsem se s Ivanem. Tím asi nikoho neohromím. Kdekdo spí s kdekým, nebo to tak aspoň vypadá.
Je mi sedmnáct let. Ivanovi o rok víc. V sedmnácti a osmnácti už souloží snad všichni. Nebo se tak aspoň všichni tváří. Já jsem předtím v posteli s žádným klukem nebyla. A při tom vlastně taky ne, protože jsme leželi na drahém bavlněném koberci v jejich obýváku a já jsem se ze své polohy na zádech snažila přečíst nápis na spodní straně starožitného stolu.
Chci tím říct, že ani pod stolem jsem do té doby s nikým neležela, ani nikde jinde.
Prostě jsem byla panna. Ještě v sedmnácti. To byl ten důvod. Vypadalo to, že jsem široko daleko jediná panna nad deset let. Všechny mé spolužačky měly bohaté sexuální zážitky s kdekým. Nebo se tak tvářily. Už jsem z toho začínala mít komplex... Ne že by mi mé panenství nějak překáželo. Ne že by mi chyběl sex. To už vůbec ne. Jenom se mi prostě zdálo, že už to se mnou začíná být na pováženou.
Tak jsem se rozhodla. A vybrala jsem si Ivana. Nechodím s ním. Nechodím s nikým. Ani do něho nejsem zamilovaná. Zamilovaná jsem do úplně jiného kluka. Ivan se mi líbí. Má velký nos, hnědé vlasy a tváří se světácky. Jeho rodiče jsou hodně bohatí a nejsou mi ani trochu sympatičtí. Připadají mi arogantní, nafoukaní a hloupí. Potkali jsme je, když jsme odcházeli z jejich domu, poté co jsem vylezla zpod toho popsaného stolu. Říkala jsem si, že to bylo velké štěstí, že nepřišli o deset minut dřív. To by se asi divili, co se tam tak lopotíme.
Ale potkali jsme je až před domem, tak jsme se jenom pozdravili. Ivan se na chvíli, tváří v tvář mamince, proměnil ze světáka v nejisté dítě a já jsem si všimla, jak si matka prohlíží, co mám na sobě. Nic moc. Žádné značkové hadry. Zabodovat mohly snad jenom mé vagabondy, ale ty jsem koupila ve výprodeji loňských novinek, a to se asi nepočítá.
Takže jsme si řekli dobrý den, Ivan dostal za chodu několik ponaučení a pokračovali jsme dál směrem k centru a ke kinu, kde jsme skončili v deváté řadě s Johnym Deppem a Piráty z Karibiku.
Byla jsem ráda, že nemusíme mluvit a že nemusíme nic dělat. Měla jsem zvláštní pocit. Byla jsem spokojená. Předtím jsem se bála, při tom to bolelo, teď to bolelo taky, ale to mi nevadilo.
Když jsme ještě byli v tom pokoji, překvapilo mě, že Ivan vypadal zklamaně a trochu naštvaně, když mi netekla skoro žádná krev. Mě to taky překvapilo, ale zklamaná jsem určitě nebyla. Nechtělo se mi ležet v kalužích krve. Musela jsem pak přemýšlet, co to všechno znamená. Když je to taková ostuda, nemít žádné sexuální zkušenosti, proč je pak kluk, který se tváří, že se vyzná ve všem, nespokojený, když to vypadá, že se zapletl s někým, kdo už není panna? Svět je plný záhad.
Více informací o knize Klára a Jákob se dozvíte také na oficiální webových stránkách nakladatelství Daranus.
ZUZI
ChytráŽena.cz