Klepec

Začneme Klánovickým lesem, rozsáhlým lesním porostem mezi obcemi Klánovice a Úvaly. Vyhledávané místo odpočinku je protkáno sítí cest a stezek. Z Úval zamíříme po červené značce na jihovýchod, zhruba po 4 km jsme v obci Přišimasy s hezkým kostelem sv. Petra a Pavla.

Žlutá značka nás vyvede z obce na mírné návrší; má pouhých 358 m n. m., přesto se odtud otevírá hezký výhled do krajiny.

Netrvá dlouho a jsme na místě zvaném Klepec. Asi vás napadne, že název bude odvozen od klepání, ale na informační tabuli se posléze dočteme, že pochází z německého slova klippe, které znamenalo „svislé skály“ nebo „útesy“. A už nás vítá první a největší zdejší balvan, lidově nazývaný Slouha. Jedná se o granodiorit (hrubozrnnou žulu).

Tento kolos je zbytkem kdysi jednotného masivu, který před miliony let narušovala četná zemětřesení. Do puklin pak pronikala voda, která žulu narušila a menší části byly odplavovány. Dnes je tento kámen vyhledávaným objektem horolezců.

V 19. století se zde vyskytovala spousta menších oblých kamenů, nazývaných „stádo ovcí“ či "kamenné stádo". Ty zmizely během roku 1843, kdy sem dorazil kameník Michálek z Rostoklat s dělníky, kteří z okolních kamenů nalámali kvádry a štěrk na stavbu Císařské silnice z Prahy na Kolín a stavbu železného mostu v Praze a Poděbradech.

Vydáme se na průzkum nevelkého lesíka v okolí žluté značky klesající do obce Limuzy a nacházíme řadu bizarních kamenů. V některých jsou skalní mísy, podélná rýha zase ukazuje, kde kdysi stagnovala hladina  moře, na dalším je patrný pozůstatek pokusu o rozbití kamene výbušninou.

Lidská fantazie dala některým balvanům jména - Obří záda, Šplíchalův kočár. Za největší je pak považován Stoh slámy (či Fůra sena), jehož váha se odhaduje na 432 tun.

Dostáváme se do středu smíšeného lesa na romantickou mýtinu s několika jezírky, které sloužily před II. světovou válkou jako koupaliště. Původně to byly dva malé zatopené lomy, z nichž se v minulosti těžil stavební kámen (říčanská žula) určený k obnově vyhořelého Národního divadla v Praze.

Jedna z mnoha pověstí uvádí, že tu prý roste divotvorná bylina zvaná „rosička”. Objevuje se v pravé poledne, ale jen jedenkrát do roka. Kdo se natře kapkami z jejích listů, prodlouží si věk.

Pověst je pověst, ale rosička je tropická tráva podobná prosu, takže s ohledem na prostředí by se spíše mohlo jednat o rosnatku, které se ve slovenštině říká rosička.

Mýtina v mělkém údolí připomíná přírodní amfiteátr, není divu, že se tady hrálo za II. světové války divadlo a konaly se zde tradiční turistické srazy mnoha oddílů TJ Sokola.

Oblast byla v roce 1977 vyhlášena Chráněným přírodním výtvorem a v roce 2000 přejmenována na Přírodní památku.

V blízkém okolí Klepce, respektive Přišimas leží obce Hradešín a Škvorec. V Hradešíně, na vyvýšenině v centru obce, je zajímavý kostelík sv. Jiří se zvonicí a gotickou hradební zdí. Jde o zvláštní slepenec několika historických stavebních slohů a bývá také nazýván učebnicí architektury.

Ve Škvorci vykvetl do krásy po nedávné rekonstrukci barokní zámeček. Podle pověsti se tu zjevuje Bílá paní, přízrak lidumilné kněžny a majitelky zdejšího panství v 18. století Marie Terezie Savojské, lidově přezdívané Cafojka. 

Fanoušky filmových míst potěší, že obec Škvorec znají jako filmový Bezdíkov (Jak básníkům chutná život, 1987). Konkrétně se jedná o budovu střediska, kde jako obvoďák pracuje Štěpán Šafránek. Ve skutečnosti je v objektu hospoda.

Jen pár kilometrů jihovýchodně od popisovaných míst se nachází údolí říčky Šembery, které jsme navštívili už v minulosti, a je mu věnován článek zde:
Tajemná Šembera

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz