Letos mi došla trpělivost a rozhodla jsem, že pořídíme domů kočku a ta je bude eliminovat.

Výběr však nebyl snadný, jelikož se musela shodnout celá rodina a každý měl o novém členu naší rodiny vlastní představu. Syn si přál zrzavého kocourka, mužský zase obdivoval mainské mývalí a já zase fandím egyptským mau.

A tak zatímco jsme se dohadovali a vybírali jsme, jednou cestou do města jsem našla u silnice roztomilé stříbrošedé koťátko, a tak jsem ho rovnou naložila, přeci ho tam nenechám, a jela s ním rovnou na veterinu.

K mému překvapení byla kočička zdravá, jen lehce podvyživená a nastydlá, takže nic, co bychom nezvládli dát do pořádku. Veterinář uznal, že na 90 % se jedná o egyptskou mau, takže jsem nakonec vyhrála na plné čáře.

Když jsem přijela s tím malým nadělením domů, ihned si získala přízeň celé domácnosti. Od samého začátku je mazlivá, přítulná a neskutečně hravá. 

Teď ji máme doma už šest měsíců, pořád je to naše miloučké zlatíčko, ale po dnešním ránu začínám uvažovat, jestli v minulém životě nebyla Jack Rozparovač.

To si takhle ráno vstanu z postele a sotva jsem udělala pár kroků, stala jsem očitým svědkem rituální vraždy. Ne, opravdu se to nedá jinak nazvat. Naše malá roztomilá kočička seděla přede dveřmi ložnice celá zamazaná od krve, jako kdyby se v ní snad koupala. V okruhu jednoho metru okolo ní se válely části těla myšky, tady ocásek, támhle hlava a kousek dál pacičky. A kočka seděla uprostřed toho nadělení, tvářila se samolibě a trochu z ní šel i strach.

Na samém začátku toho martyria s kočkou jsem opravdu netušila, co jsem si to přivedla domů. Věřím, že myši si do budoucna rozmyslí, jestli se půjdou ohřát do domu. 

Nsgirl88 - čtenářka
ChytráŽena.cz