Kočka, nebo pes?

Povím Vám, co se nám stalo před lety v čase vánočním…

Byl to ten krásný čas, kdy si jsou lidé blíž a dokonce i neznámí na chodníku si občas věnují úsměv. Doba pochopení, lásky, porozumění a vřelých citů. Stejně tak, jako ostatní, jsme i my večer usedli ke štědrovečerní večeři. Stejně tak náš oblíbený kocour Lucky, Mainský mývalák (to je, prosím, rasa).  

Měli jsme ho tehdy už druhým rokem a byl to náš miláček. U večeře nesmělo chybět cukroví a hromady jiného jídla na stole. A samozřejmě také vánoční svícen se svíčkami. Panovala dobrá nálada a celý náš domov se nořil do kouzelné vánoční atmosféry.

Po večeři jsme všichni, včetně kocoura, přešli do pokoje, kde se rozbalovaly dárky. V kuchyni zůstalo vše neuklizené. Hospodyňka nemohla odbíhat od stolu, aby ji nestihlo do roka neštěstí, a nádobí a ostatní věci počkají. Všichni jsme dostali hromadu dárků. Když říkám všichni, tak všichni, včetně kocoura. Ten dostal kapsičky, salámky pro kočky, hromady pamlsků a možná ještě větší hromadu plyšových hraček, které měl tak rád. Lucky si jednoho z nich, chlupatého medvídka, sebral a odešel s ním do kuchyně, kde měl ve výklenku u okna svůj pelíšek a škrabadlo. Byl to jeho styl, jak nám říct, že chce klid a věnovat se své vlastní zábavě. My ostatní zůstali v obýváku a věnovali se pohádkám a povídání. Také jsme museli poděkovat Ježíškovi, že nás zahrnul krásnými dary a sešli jsme se tu všichni ve zdraví.

Večer se pomalu ubíral k noci a my začali být unavení. Už jsme chtěli jít spát, když si má žena všimla neobvyklého světla vycházejícího z kuchyně. Ve stejný okamžik za námi do pokoje vběhl Lucky a vypadal vyplašeně. Věděli jsme, že něco není v pořádku. V tu chvíli nám to došlo! Když jsem vběhl do kuchyně, viděl jsem, že stůl, lavice i škrabadlo ve výklenku jsou plné ohně a dýmu. Kuchyně nám hořela! Stěží jsme ji uhasili sami a nemuseli volat hasiče. Zařízení ale utrpělo dost velikou škodu. „Ještě že jsem ten poukaz nezapomněla na stole!“ povzdechla si následně žena. Dostali jsme v předstihu poukaz na dovolenou od dětí. Kdyby ho zapomněla dát pod stromeček, shořel by stejně jako ubrus, deska stolu a další věci. Jak se to ale mohlo stát?

Náš Lucky, který nikdy nic nezničil, nepotrhal a neprovedl, si svého vánočního medvídka velmi oblíbil. Chtěl mu nejspíš ukázat, jak krásný výhled má ze svého škrabadla na celý svět. A tak ho vynesl nahoru, aby se mohl i medvěd pokochat. Ale škrabadlo bylo blízko stolu a vysokého svícnu se zapálenými svíčkami. Jak s ním Lucky skočil, medvěd chytl od svíček a zapálil vše ve svém okolí, jen Lucky stihl utéct. A tak jsme měli na Vánoce toho roku škodu. To nejcennější nám ale zůstalo, a to byl náš Lucky. Zprvu jsme se na něj zlobili. Pak nám ale došlo, že za vše můžeme my sami, protože jsme nechali svícen bez dozoru a ani na něm nesfoukli svíčky. A tak nám náš kocourek zůstal a nevyhnali jsme ho z domu, jak jsme původně slibovali, byť škoda byla nemalá. On ale potom smutnil. Očividně mu jeho medvídek chyběl. A tak jsme mu koupili nového, stejného plyšáka.

Od té doby jsme už nikdy nenechali svíčky zapálené bez dozoru. Nakonec jsme přešli na bezplamenné svíčky na baterie, které vytvoří stejně kouzelnou atmosféru a nejsou tak nebezpečné.

Když nám náš milovaný Lucky odešel za duhový most, pořídili jsme si pro změnu psa. Už nám nic nehoří, ale zpočátku jsme měli pár rozkousaných bot. Zvířata dají ovšem tolik bezpodmínečné lásky, že se na ně nezlobíme. 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10