Kočka, přítel člověka

Většina bytů či domů vlastní dneska kočku. Je to takové mazlící zvířátko. I my jsme měli kočku. No kočku, spíše kocoura.

Tento příběh byl smutný i šťastný. A začíná takto. Jednou k nám přišel zatoulaný kocourek. No zatoulaný nebyl. Projelo auto, otevřelo se okénko a kocoura vyhodili z auta. Majitele jsme nenašli, ani ho neznáme. No dál. Kocourek k nám přišel přes most a šel na dvůr.

Babička ihned šla pro našeho taťku, že máme na dvoře zmrzačeného kocoura a ať to taťka jde ukončit, že se zbytečně trápí. No tak se šel na něj podívat s flintou v ruce. ,,Naštěstí´´ u nás byl strejda Petr, který jak ho viděl, toho kocoura, tak zvolal: ,,Holky, pojďte se podívat, je tu kocourek.´´.No a bylo to. Taťka samozřejmě sklopil flintu. Kocourka jsme prohlédli a byl na tom hodně špatně. Měl přelámanou a krvácející nožičku. Neměl oko a byl tak celkově od krve. Tak ho taťka odvezl na veterinu a přivezl ho úplně jiného, než ho odvážel.

Byl vyšetřen a to nás hřálo u srdce, že jsme ho zachránili. Jméno mu vymyslel taťka.  Jmenoval se Vizír. Nevíme, jak to jméno vymyslel, ale prostě se tak jmenoval. Vizír byl nádherný kocourek. Byl čistě bílý a mazlivý. Ovšem, měl také krušné chvilky. Jednou dostal pořádně od taťky, protože taťka seděl v křesle a díval se na televizi, přišel k němu Vizír a začal se mazlit, no a po chvilce se zakousl taťkovi do ruky, no tak vzal kocoura a hodil s ním směrem ke dveřím.

Bohužel, dveře byly zavřené a tak do nich po tom letu přes obývák narazil. Rychle utekl, ale za chvilku se vrátil a byl ten nejlepší kámoš. No, Vizíra jsme měli poměrně dlouho, ale pak ze dne na den zmizel a už se nekázal. Chtěli jsme další kočku nebo kocourka, tak jsme si ji pořídili. Dostali jsme ji z kravína na Dolejším Těšově. A protože pocházela z kravína, byla plná blech. To pro nás znamenalo, postavit si misku s vodou před náš dům, kočku si vzít na klín a společně s mojí dcerou ty blechy jednoduše pochytat. No jo, ono se řekne jednoduše, ale kolik to dá práce, to už si nikdo, kdo to nezkoušel, neumí ani představit.

Nejvíce blech měla na hlavě, ale jak s ní házela, tak to šlo velmi těžko pochytat. Vždycky jsem si myslela, že blecha skáče a že neumí ani pořádně utíkat, ale chvíli co chvíli nám někam zdrhla. Blechy mají tak rychlé nožičky a tak blbě se chytají, protože jsou tak malinké, museli jsme je proto chytat do nehtů a rovnou s nimi do misky, kterou jsme měli plnou vody na stole. Blešky udělaly pár temp a utonuly. Když jsme měli kočičku odblešenou, nechali jsme ji ještě odčervit  a scházela jedna věc. Její jméno. Poněvadž to byla kočička, tak se klučičí jména samozřejmě škrtala jako první. Nakonec vymyslel pro ni jméno opět taťka. Náš taťka vymyslí pro všechno jména, ať je to kočka či kocour, nebo naše navigace Helenka. Tuto kočku jsme tedy pojmenovali Bláža. Bláža byla tak krásná, byla zrzavá s proužky na zádech. Proužky měla teda také zrzavé, ale úplně z ní vystupovaly, dalo by se říct. Poněvadž jsme ji dostali  ještě jako malé koťátko, byla plná života. Hrála si s námi a později nám začala nosit i myšky a ptáčky na práh, nebo je snědla. Když jí ještě nebyl ani rok, lehla si Bláža na zem a celá se šponovala.

Říkali jsme, že je úplná blbost, aby měla koťata v tak  nízkém věku. Jenže opak byl skutečností. Po chvilce porodila koťátko. Jenomže to nebylo vyvinuté koťátko a tak ho Bláža sežrala. Později nám porodila ještě spoustu koťátek, která jsme ovšem všechna udali, protože jich byla hromada. Zhruba když byly Bláže 3 roky, tak jsme si pořídili ještě kocourka. Byl to nějaký druh té modré kočky. Byl to kluk a proto dostal jméno Béďa. Béďa byl spíše ten šmajchlovní typ, ale myšky také nosil. Bohužel se nedožil velkého věku. Nebyl mu ještě ani rok a dva měsíce a před Vánoci ho našel taťka na silnici přejetého. Tak nám zbyla pouze Bláža. Bohužel i ta skončila na silnici.

Dne 23. prosince ji našla mamka s dcerou Majdou, a tak volaly domů, že asi našly Blážu. Tak tam taťka šel a potvrdil, co jsme nechtěli slyšet. Zemřela, když byl smutek za pana Havla a tak jsme měli smutek za Blážu. Nyní máme dalšího kocourka. Jeho jméno je Béďa Miškyn, protože je to jarní koťátko a už chytil 3 myšky a 2 ptáčky. Je to takový náš šikula a za každou myšku nebo ptáčka dostává pochvalu. Jeho poslední úlovek byl rejsek a mamka mu ho vzala, že to sežere. Taťka se ho ale zastal a myška se mu vrátila, že ji prý nesežere, ať se nebojí.

Bohužel ho sežral půlku a tak teď chodí pravidelně ven, ať se nám doma nepozvrací. Stejně si myslíme, že kočka může být také nejlepší přítel člověka.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10