V letáku obchodního řetězce si mé kolegyně v zaměstnání všimly kokosového oleje, který byl v akci. „Ten je výborný. Hned bych si ho koupila, kdybych obchod měla blíž,“ řekla jedna. „Bydlím kousek od obchodu. Jestli chceš, koupím ti ho,“ nabídla jsem se. Kolegyně nadšeně souhlasila. Když to ostatní slyšely, chtěly olej, samozřejmě, také. A tak jsem z práce odcházela s objednávkou na tři kokosové oleje.

Cestou z práce jsem se stavila u otce. Ten mě poprosil o oblíbený margarín, který on nikdy v obchodě nezastihne, zatímco kdykoli jdu do obchodu já, tak ho koupím. „Prostě máš štěstí,“ říká taťka.

Konečně jsem dorazila do obchodu. Pořádně unavená z práce, nohy mě bolely, už jsem se viděla doma u televize. Zamířila jsem nejdřív k olejům. Ten kokosový tam nebyl. Obhlédla jsem ještě pár regálů a vydala jsem se za prodavačkou, která opodál vybalovala zboží. Už ze zaměstnání jsem byla vybavena výstřižkem z letáku.

Paní prodavačka nevěděla a odkázala mě na pult informací. Tam si slečna také nevěděla rady. Vyběhla ale aktivně zboží hledat. Já za ní klopýtala s vozíkem. Slečna běžela také nejdřív k olejům, poté k olivám a já o pár metrů za ní halasně volala: „Tam jsem taky byla.“ Slečna kličkovala, měla výhodu proti mně, protože netáhla za sebou objemný vozík. Hledala a cestou oslovovala všechny prodavačky, které potkala. Byla zde i paní vedoucí, v civilu, která měla po směně. Ta nákupní vozík měla, protože si šla, stejně jako já, nakoupit. Pět prodavaček a já jsme hledaly onen olej. Nakonec jsme já a paní vedoucí v civilu ztratily každá svůj nákupní vozík.

„Když, tak si vezmu jiný,“ mudrovala paní vedoucí. „Vy ano, ale já měla na tom svém vozíku pověšenou tašku,“ řekla jsem. Nic až tak cenného v tašce dohromady nebylo, vše cenné jsem měla v batůžku na zádech. Byla v ní jen jedna věc, kterou bych nerada postrádala, a to nová značková mikina. Oba vozíky se nakonec našly, ten můj i s taškou, ale oleje stále ne.

„Kdyby to bylo pro mě, tak bych se na to vykašlala. Je to ale do práce, a když to nepřinesu, budou si myslet, že jsem se na ně vykašlala a vymlouvám se,“ vysvětlovala jsem, jakmile se v mé blízkosti mihla jakákoli prodavačka. Celý obchod hledal. Prodavačky ale postupně odpadaly a věnovaly se dál své práci. I slečna z informací se už opírala o pultík a hrála si na mobilu nějakou hru. Najednou jsem ho uviděla! Byl kousek ode mne. Vyskládaný poblíž těstovin, přesně takový, jako na snímku z letáku. Vítězoslavně a unaveně jsem uložila do vozíku tři skleničky. K nim jsem přihodila ještě pár drobností na zítra do práce na svačinu a minerálku a šla k pokladnám.                                         

Jak jsem cestou potkávala prodavačky, které se mnou olej hledaly, postupně se mě každá ptala, jestli výrobek mám a kde jsem ho nakonec nalezla. Konečně jsem odpověděla všem, zaplatila jsem, a jak jsem skleničky ukládala do tašky, jednu jsem omylem upustila mimo tašku. Sklenička se samozřejmě rozbila. Musela jsem pro novou. Přece nepřinesu olej jen dvěma kolegyním? Třetí by byla jistě naštvaná. A které bych ho dala a které ne? Tašku jsem si uložila do úschovny a mířila rovnou k těstovinám. Tentokrát jsem vzala z regálu jen jednu skleničku a s ní zamířila k pokladnám. Cestou jsem míjela chladící vitríny a vzpomněla jsem si na taťku. Vždyť já mu v tom roztržení nekoupila jeho margarín. Byl tam. Zaplatila jsem nákup číslo dvě a zamířila k úschovnám.

Druhý den jsem oleje předala a to, že jsem jeden musela koupit znovu z vlastního, jsem si nechala pro sebe. Jen doufám, že ty, které olej chtěly jen proto, že ho chtěla ta první, budou spokojené.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10