Jenže přírodě a počasí neporučíš. Je to zákon schválnosti, že na víkend se počasí pokazí? Chtěla jsem fotit barevné listí a mám smůlu. Ale doma i tak nevydržím a vyrážíme alespoň na procházku do lesa, kde případná přeháňka tolik nevadí, a místem našeho toulání budou lesy kolem Vonoklas.

Vonoklasy leží jihozápadně od Prahy, směrem ke Karlštejnu a při pohledu do mapy je vidět, že jsou křižovatkou mnoha turistických značek i cest. Ty tvoří doslova hvězdu, a snad na každém jejím paprsku je nějaká drobná zajímavost. Nechceme chodit po cestách stále tam a zpět, volíme kolečko volným terénem mimo značky a občas i mimo cesty, což přidává vycházce na zajímavosti.

Začínáme na návsi. Vonoklasy na rozdíl od většiny českých měst a vesnic, nemají kostel, ale stojí zde kaple svatého Václava z roku 1887.

Obec opouštíme směrem na Roblín. Zrušený lom zanechal odkrytý skalní masív s nečekaně výrazným vrásněním (silur, devon). Vlastně jak by ne, vždyť se nacházíme v oblasti Českého krasu! Trilobity nehledáme, opatrně vystoupáme na zalesněný vrchol s rozhledem a neznačenou polní cestou zamíříme k východu. 

Zhruba po půl kilometru je při cestě oplocený pozemek, který uprostřed lánu působí jako zelená oáza. Jde o nevelkou, biologicky zajímavou vodní lokalitu.

Krátce tečujeme modrou značku, jeden ze zmiňovaných paprsků hvězdy a kamenitou cestou sestupujeme do místní části Vonoklas. Vypadá jako samostatná osada, ostrůvek v poli necelý kilometr o centra obce. V ohybu silnice je kaplička se sochou svaté Panny Marie z roku 1893.

Je opravdu pošmourný den a skvěle tak dokresluje příběh, který se zde před mnoha lety odehrál. Určitě ho znáte, neboť jeho filmová podoba patří k nejpůsobivějším českým hororům předlistopadové éry. Ano, mám na mysli 26. díl seriálu Třicet případů majora Zemana, Studna. Ať už je váš názor na tento seriál jakýkoli, je třeba přiznat, že v případě Studny se tvůrci drželi skutečné předlohy velmi věrně a postava otce se sekyrou, který byl toho dne „tichý, zádumčivý a divně se kýval“, je vskutku nezapomenutelná. Jen mi není jasné, proč bývá ve filmových hláškách neustále uváděno, že otec byl „neklidný“. Záměrně jsem onen díl dohledala a pečlivě shlédla, ale opravdu to tam není.

Nemám povahu (ani žaludek) bulvárního novináře, ani mi nepřijde vhodné místo tragédie, byť hodně dávné, neomaleně okukovat a lézt lidem do soukromí. Ono ani není co okukovat, na místě stojí nový dům, studna byla zasypána.

Napadlo mě, proč ing. Stanislav Jelínek (ve filmu mladý Brůna), poté co vylezl ze studny, zamířil právě k lesu. Byla únorová noc, dům hořel, byl zraněný a v šoku a vydal se vyhledat pomoc někde jinde než u sousedů, se kterými byla jejich rodina léta v nepřátelství.

Nestojím o senzacechtivé články a tak citujme fakta z Kriminalistického sborníku č.11/68:

„...prolezl otvorem v tyčkovém plotě, přes silnici se dostal na cestu vedoucí z V. do Č. přes osadu Vr. Po této cestě se dostal do Husovy ulice. Tam zůstal vysílen sedět před domem čp. 881, kde ho občané nalezli a nechali odvézt do nemocnice“.

V. jsou Vonoklasy, Č. Černošice a Vr. bude místní část Vráž a tak se vydáváme po jeho stopách tímto směrem. Přicházíme k lesu. Holé větve, tlející listí, obloha je zatažená, nízké mraky se chystají snad na sněhovou přeháňku a v pustém lese je tak ještě větší tma. Přemýšlím o detailech případu a padá na mě tíseň. A tak raději opustíme neradostné téma a pokračujme v naší vycházce.

Při vstupu do lesa jsme minuli kamenný stůl (viz foto) a nyní míříme k cestě vedoucí z Černošic – Vráže. Nachází se zde patrně o jeden z posledních hraničních dubů zbraslavského panství, jehož stáří se odhaduje zhruba na 600 let. Tento dub letní, křemelák je chráněný jako památný strom.

Poměrně prudkým svahem sestupujeme lesem do údolí potoka Kluček. Potěší nás romantická zarůstající tůňka i nevelký vodopád a přes chatovou osadu Bukovka přicházíme na zelenou turistickou značku. Ta nás přes Krásnou stráň dovede do Dobřichovic.

Více informací o tomto letovisku na březích Berounky naleznete zde:
Vycházka okolím Dobřichovic

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz