Komedie o manželství a sexu na České televizi

Komedie o manželství a sexu jsou čtyřdílný cyklus televizních komediálních filmů založených na osvědčených světových divadelních komediích, které jsou většinou s úspěchem dlouhou dobu provozovány také v tuzemských divadlech. Tyto hry tak prošly tím, co by se dalo nazvat „diváckou kontrolou“, a jejich humor na českého diváka funguje.

Úspěch těchto komedií je dán jak vynikajícím textem založeným na bravurních
dialozích a obecně sdělném humoru vycházejícím tematicky ze základních situací
mezi mužem a ženou, tak vynikajícími hereckými výkony.

Filmy z cyklu Komedie o manželství a sexu jsme oproti existujícím divadelním inscenacím obsadili tak, abychom se vyhnuli divadelním šaržím a dosáhli nové filmové podoby ztvárněných rolí. Protože nejde jen o televizní záznam divadelní inscenace, ale o filmovou podobu divadelního textu, vyžadoval převod divadelní hry do filmové podoby někde větší,
někde menší redukci textu, neboť to, co divák v divadle leckdy pouze jen slyší, může
ve filmové podobě vidět v detailu i kontextu střihové vazby.

Věřím, že si Komedie o manželství a sexu naleznou své diváky napříč věkovými
kategoriemi. Komedie o manželství a sexu přinášejí nejen silné a vtipné příběhy, ale také opravdové herecké koncerty v podání předních českých herců.

Jan Štern, kreativní producent České televize

V cyklu Komedie o manželství a sexu například hrají: Miroslav Donutil, Ivana Chýlková, Ondřej Brzobohatý, Marek Daniel, Martin Dejdar, Jan Vlasák, Jan Přeučil, David Prachař, Zuzana Onufráková, Oldřich Vlach, Linda Rybová, Martin Myšička, Vanda Hybnerová, Vladimír Javorský, Jana Pidrmanová, Saša Rašilov, Jaroslav Plesl, Pavel Liška, Dana Marková,Simona Babčáková a další

Karel Smyczek o cyklu Komedie o manželství a sexu

„Přátelé, konečně látka, jejíž problematiku mám opravdu prožitou!“
Co Vás bavilo na režii televizního filmu z cyklu Komedie o manželství a sexu podle divadelní předlohy?
Výhodou je už prověřená dramaturgie s vybudovanými situacemi. A prostor pro herce. Ale pozor! Divadelní jeviště a přímý kontakt s diváky, to je něco úplně jiného než filmové nebo televizní vyprávění.

Komediální fraška Hexenšus z cyklu Komedie o manželství a sexu je postavená na precizních dialozích a situačním humoru a vše musí přesně zapadat. Nechával jste herce improvizovat?
S herci jsme improvizovali při zkoušení a dotahovali některé akce. Při samotném natáčení už takový prostor nebyl.

Psal jste i scénář, proč jste si vybral právě divadelní komedii Jamese Grahama?
Já jsem si tuhle hru nevybral, ale nabídl mi ji Jan Štern. Přijal jsem ji ovšem s velkým potěšením! Pokud jde o samotný scénář, nebyl to tak snadný přepis, jak by se mohlo zdát. Ta původní Grahamova hra je vlastně dosti zastaralá, a to i po stránce jazykové. Když ji rozeberete, tak zjistíte mnoho odlišností nejen v prostředí, ale i při jejím přetavení do současnosti. Už samotná existence mobilů dovede autorovi pěkně zamotat hlavu. Já měl ovšem výhodu v tom, že mé nápady neomylně usměrňovala paní dramaturgyně Helena Slavíková.

Byl jste na herce v cyklu Komedie o manželství a sexu hodně náročný?
To nedovedu posoudit. Spíš je to otázka pro ty herce, kteří se mnou pracovali poprvé. Tedy Sašu Rašilova a Jardu Plesla. Ale všechny to bavilo, protože se mohli docela vyblbnout. Já jsem spíš jenom hlídal jistou žánrovou čistotu. Aby potřebná nadsázka v projevu každého herce byla adekvátní těm ostatním. Ale oni jsou všichni tak dobří, že si to vlastně dovedou odhadnout sami. Fakt ovšem je, že jsem ale i dost předehrával. To se ovšem poměrně bavili. Asi to vycházelo z toho, že jsem na základě psaní toho scénáře měl jasnou představu o každé intonaci.

Proč si myslíte, že se autoři komedií často strefují do manželství a hlavně nevěry?
Nenapadá mne žádné převratné vysvětlení. Od nepaměti se lidé baví tím, co je jim blízké, co sami zažívají (tedy manželství) a současně se poťouchle baví nad cizím neštěstím (tedy odhalenou nevěrou). Výsledek potom záleží na tom, jak s těmito atributy umí pracovat autor.

Na jaké filmové, televizní nebo divadelní komedii jste v poslední byl a kde jste se pořádně nasmál?
Já se asi moc nesměju – spíš se tak nějak jenom uculuju. Vždycky mne pobaví klasické scénky estrádního typu. Kaiser–Lábus, Dvořák–Bohdalová, Wimmer–Černoch, Menšík atd. Když se dnes jeden takový skeč vysílá na obrazovce pětkrát během jednoho měsíce, tak si říkám: Copak se za deset let bude opakovat z toho, co v tomto žánru vzniká nyní?

Proč podle Vás diváci milují komedie?
Asi proto, že když se člověk směje, tak se cítí šťastnější. A v případě televizní inscenace ho to nestojí mnoho úsilí ani peněz.

Máte osobní zkušenost s hexenšusem?
Mám. A bohaté! Říkal jsem hned na začátku: Přátelé, konečně látka, jejíž problematiku mám opravdu prožitou!

Ve filmu tak trochu parodujete televizní prostředí, vycházíte z osobních zkušeností?
Ono se to poněkud nabízí, ale o vlastní zkušenosti jsem se opravdu opřít nemohl. Tady jde spíš o parodii na některé manažery z reklamní oblasti. A ani to není přesné. Řekl bych, že jde o ironii k těm, kdo musí být za každou cenu „in“ a hlavně strašně důležití.