Chlupaté lístky koniklece ozdobí každou zahradu. A co teprve květy, které se rozvinou na záhonu brzy zjara! Původní koniklce byly zbarveny modro-fialově, ale dnes sahá jejich barevná paleta od bílé až po tmavě vínovou.

Koniklec patří do čeledi pryskyřníkovitých a může dorůstat až 40 centimetrů výšky. Ve středověku se jeho kořen používal jako lék proti moru neboli černé smrti. Dnes se s ním v léčitelství setkáme jen okrajově.

Jméno této krásné rostlinky vzniklo zkomolením slova poniknúti, což znamená sklonit hlavu – podle jeho květů ohnutých k zemi. Z poniknúti vznikl poniklec a nakonec koniklec. Lidová označení jsou také ptačí hnízdo, boží fousky, čertovy vousy nebo černá zelina.

Jak pěstovat koniklec

Koniklec patří mezi skalničky, takže mu vyhovuje propustná málo výživná půda. U nejmenších semenáčků to však neplatí, těm je třeba do důlku při sázení přidat dvě lžíce výživného humusu smíchaného s rozdrcenými skořápkami ze dvou vajec a celou rostlinku občas mírně zalévat. Po roce si rostlinka vytvoří dostatečně silný a dlouhý kořen, takže už tolik vláhy nepotřebuje. Hnojení není třeba vůbec.

Vyhovuje mu slunnější umístění, snese i přímý úpal a to už odmalička. Ale dokáže prospívat i ve světlejším polostínu. Květní stvoly po odkvetení zaschnou, ale listy vydrží krásné až do podzimu, kdy vrchní část rostliny odumře. Nevzhledné listy je nutné ostříhat hned po odkvětu, další příležitost bude až na jaře. Stříhání na podzim se nedoporučuje, kořen pak snadněji namrzá. Někdy se stane, že rostlinka po odkvětu úplně zmizí, ale příští rok z živého kořene vyrazí nové krásné listy.

Koniklec se množí téměř výhradně semeny, které na vhodném stanovišti sama vyklíčí a do podzimu vyrostou silné rostlinky, které bez problémů přečkají zimu. Semínka je možné zasadit i ve skleníčku, ale jen do tří měsíců po sběru. Poté rychle ztrácejí klíčivost.

Zrádné bývají v jarním období nákupy kvetoucích konikleců. Silný kořen je zároveň slabinou, protože se při přesazování často poškodí. Taková rostlinka sice vypadá na první pohled zdravě, poměrně slušně i nějakou dobu pokvete a pak téměř zničehonic odumře. Správně zapěstovaný kvetoucí koniklec by měl mít na povrchu květináče vrstvičku mechu nebo alespoň ztvrdlé hlíny, která značí, že rostlina nebyla před několika dny nešetrně vyjmuta ze záhonu a přemístěna do malého květináčku.