Zima vrcholí. Slunce se krůček po krůčku opět dere ke své ztracené vládě nad
nocí, den se pomalu natahuje. Polední paprsky slunce již dokonce mají takovou
sílu, že nechají zmizet jemný sněhový poprašek z hustého vlčího kožichu.
Poslední zbytky oklepe sám vstávající a protahující se vůdce smečky. Není mnoho
času na odpočinek, a tak pobízí i ostatní, aby vstali a vyrazili hledat něco k
snědku.
V tu chvíli přibíhá mladá vlčice. Po
několika dnech odloučení následuje vzájemné vřelé přivítání. Hladová smečka si
hned všímá, že vlčice je sytá a vybízí ji k vyvržení části natrávené potravy. Je
to sotva den, kdy překvapila v houštině nepozornou srnu. Vlčice má za sebou
dlouhou cestu, ale žadonění smečky ji vyprovokuje k rozhodnutí přivést ke
kořisti i ostatní členy smečky. Cesta je čerstvě prošlapaná a tak ubíhá rychle
a bez větší námahy. Sněhu je v horách stále dost. Vlci s vidinou snadného
sousta míjejí bez povšimnutí tlupu jelenů u krmelce. Ani jeleni nejsou příliš
nervózní. Se vztyčenými hlavami pozorně sledují smečku ve svižném klusu a
sebevědomě odfrkují a pohrabávají předními kopyty.
S blížícím se místem s kořistí vedoucí vlčice stupňuje tempo. Už jen zbývá
oběhnout mýtinu a … náhlý zvuk zastavil vlky! Co je to? Hlas. Lidský hlas. A
přichází z oné houštiny, kde vlčice úspěšně lovila… kořist je ztracena!
Nezbývá, než nepozorovaně vycouvat a zmizet! Člověk je konkurent, s nímž nelze
o kořist bojovat. Pokud by to byl mladý medvěd, smečka by měla velkou šanci jej
zahnat. Ale proti smečce lidí není sebemenší šance…
Když se smečka dostatečně vzdálila od lidí, ulehla k oddychu. Netrvalo však dlouho
a prázdné žaludky donutily vlky vstát a pokračovat. Nejdříve se zvedli mladí a
netrpělivě vyrazili nahoru na horský hřeben. Rodičovský pár tolik nespěchal.
Zkušený samec si poslední dny stále více všímá samice. Ta se pomalu dostává do
období, kdy bude připravena k spáření a na to on celý rok čeká. Potrava na
území smečky je. Kromě množství zajíců a lesních hlodavců i srnčí, černá, jelení
i dančí zvěř. Na mohutného jelena v plné kondici si však smečka zatím netroufá.
Letošní zima nepřinesla mnoho sněhu, a tak se vysoké daří dostat k potravě
ukryté pod bílou peřinou a i do krmelců zajde jen občas.
Samice se jistě letos nebude bránit milostným hrátkám a mateřským povinnostem. Z loňského vrhu sice dožil dnešních dnů jen jeden mladý samec, tak to však v životě vlků bývá. Les je plný nástrah a život je neustálý boj o přežití…
Tulik - čtenářka
ChytráŽena.cz