Já se ségrou už jsme starší, ségra se snaží mamce s čímkoli pomoct, například hlídat brášku a tak dále. Já jsem v tomhle poslední dobou jiná, od doby, co začal vir, tak jsem se s rodinou neviděla, vím, že tohle je chvíle, kdy bych o ně měla mít strach a vídat se s nimi co nejvíce. Ano, strach mám velký, ale pořád stále věřím, že tohle za chvíli skončí, a my nebudeme ovládání nebo jinak ovlivňováni touhle nemocí. A pak se s rodinkou budu vídat zase jako dřív... Hlavně si myslím, že my jako lidi jsme na planetě nejdůležitější, ne vir nebo koronavirus, ani ne nějaký dinosauři nebo mimozemšťané :D

I když zase já nevím nic, kdo je nejdůležitější, ale za mě to jsme rozhodně my jako lidstvo, a ne ten vir,  ten není důležitý, ale naopak zbytečný, uměle vyvolaný, odporný, hnusný. Ale my lidi jsme na světě! Ne proto, aby nás teď vyhnal vir, sakra! Ale abychom žili, uživili se, zakládali rodiny a tak dále. Nechci to tady přehánět, vím, že to trvá sotva dva měsíce, a snad to ani nepotrvá dlouho, ale já nikdy nic takového nezažila, že bychom museli nosit roušky nebo vůbec nevycházet z bytu. Je mi teprve 20, tak se nemůžete divit, že jsem ještě nic takového nezažila a myslím, že nejsem jediná. Ještě chci připsat, jsem ráda, že žiju v České republice, nevím jak vy ostatní, ale já si myslím, že nejsme špatná země, že se tu každý snaží.

I přes tyhle zákazy, které jsou určitě nutné, na tom jsme dobře...Každému z vás přeju hodně zdraví a trpělivost, pro maminky nejvíc, a určitě i našim doktorům a lidem, kteří se o nás v takových situacích starají. Hodně zdraví a štěstí všem, vir nás nedostane...nebo jak se píše viru zdar. :D.. :)..

LenkaH5 - čtenářka
ChytráŽena.cz