Koupíme si zvířátko?

Když byl můj syn malý, chodil v tu dobu do mateřské školy, toužil po zvířátku. „Já doma zvíře nechci,“ řekla jsem rezolutně. „Já bych se o něj staral.“ Syn mě přemlouval, ale sám si nedokázal uklidit ani hračky. A tak jsem ho denně mohla ujistit, že zvířátko nezvládne. Tu pohozená hračka, jindy jídlo schované za postelí, pak zase roztrhané kalhoty byly mým alibi pro to, aby se zvířátko nekonalo.

„Aspoň křečka.“ Syn byl neoblomný.

„Doma ani křečka.“

„A tak na zahradě.“ Dědova zahrádka se stala pro syna východiskem.

„A kdo by na zahrádku každý den chodil zvířátko krmit?“ ptala jsem se.

„No, přece já!“ Syn se bil do prsou na znamení toho, že to myslí vážně.

„To určitě. Od jara do podzimu možná. Ale co v zimě?“

Téměř každé dítě touží po zvířeti. Můj syn nebyl výjimka. A tak závistivě pozoroval pejsky na ulici, hladil křečky kamarádů a ochočit si chtěl i vrabce. Tahal domů tajně žížaly, brouky a šneky.

A pak se situace vyřešila sama. Na zahrádce, která je blízko lesa, se objevily veverky. Byl podzim a hladové veverky hledaly něco k snědku. Syn je velmi rád pozoroval. A tak jsme nařezali pár prkýnek. Ty jsme společně stloukli a udělali něco jako ptačí budku. Čelní stěnu jsme ovšem nechali prázdnou. Do ní jsme nasunuli kus plexiskla, tak, aby dole u země byla malá škvíra. Celou dřevěnou chaloupku jsme postavili do kameninové misky. Do domečku jsme nasypali buráky, slunečnicová semínka a pár lískových oříšků. Brzy si veverky zvykly domeček navštěvovat. Vytáhly si škvírou semínka, oříšky a pochutnávaly si na nich. Tehdy syn vydržel na zahrádce, kde často nechtěl být ani hodinu, celé dny. Pozoroval hbitá zvířátka. Na zahradu přilétali i ptáci. Někdy postačila i miska pod květináč plná drobných semínek, aby uspokojila malé strávníky.

Brzy byly veverky tak zkrotlé, že se nám podařilo pár krmit rovnou z ruky. Veverky se často o oříšky přetahovaly a pořádaly souboje o to, kdo se zmocní lískového ořechu. Ty byly mezi veverkami nejoblíbenější. Pak teprve vzaly zavděk buráky a slunečnicí.

A tak syn získal na několik let hned několik zvířátek. Výhodou bylo, že pokud se nám ven nechtělo, veverky si stále dokázaly obstarat obživu ve volné přírodě.

A na jaře se nám odměnily. Na terase v bývalé dřevěné udírně vyvedly mláďata. Kdo z dětí může říct, že má zvířecí miláčky v podobě veverek? A kdo ve svém dětství mohl pozorovat veveřátka?

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10