Kouření škodí nejen zdraví

Alice, nová zaměstnankyně, byla v mém věku. Vlastně byla o rok mladší, než jsem já. Nejdřív ji svěřili pod ochranná křídla mé starší kolegyně. V práci pracujeme ve dvojicích a pracovní dvojice musí být sehraná a rozumět si jak v práci, tak nejlépe i soukromě. Jen tak lze docílit špičkových výsledků, které jsou tolik důležité. Po pár dnech si ovšem starší kolegyně začala na Alici stěžovat. Prý je pomalá, nechce se učit nové práci, odmlouvá a kolegyně za ni musí vše dělat, nebo alespoň opravovat. Nám, svým kolegyním, dokonce prozradila, že Alice tajně kouří nejen na toaletách, ale také v šatnách a často při odpolední směně, kdy ve firmě schází vedení i přímo na pracovní ploše.

„To si děláš legraci? Víš dobře, že pracujeme s vysoce hořlavými materiály. Vše, co vyrobíme, musí být sterilní a jde to rovnou na operační sál. Co by se asi stalo, kdyby to bylo potřísněno popelem?“

Věděli jsme to všichni. Ve výrobní hale máme speciální sterilní oblečení, čepice na vlasy, nesmíme být nalíčeny a v případě nachlazení jsme povinni používat ústní roušku. Proč Alice riskuje a bere si cigarety do haly? O tom ale vedení firmy nesmělo mít ani tušení. A tak jsme všichni Alici domlouvali a současně ji také kryli. Kdyby někdo z vedení přišel na to, že někdo z nás kouří, byli bychom potrestáni všichni. Kolegyně ale trvala na tom, aby Alici přeřadili k jiné zaměstnankyni. Při vší mé smůle jsem „černého Petra“ v podobě Alice vyfasovala já.

Brzy jsem se mohla přesvědčit o tom, že má starší kolegyně nelhala. Ba naopak. Alice mi na jakýkoli pracovní pokyn drze odpovídala, ať si to udělám sama. Když poprvé vytáhla na odpolední směně balíček cigaret a zapalovač, myslela jsem si, že mě chce jen vyprovokovat. Nechtěla. Alice si bezostyšně zapálila a nedbala nic na mé protesty.

„Budeme mít z toho průšvih všichni. Všechny sety se budou muset vyhodit,“ domlouvala jsem své mladší kolegyni. Tu to pramálo trápilo. Uvelebila se na stolečku, který byl určen pro balení setů, přímo pod tabuli „PŘÍSNÝ ZÁKAZ KOUŘENÍ“ a bafala nelibě vonící cigaretu. Na směně vykouřila obvykle jednu cigaretu, mimo výrobní halu pak ještě jednu, někdy i dvě.

Začínala jsem být víc a víc unavená z práce, kterou jsem dělala i za Alici. K únavě se přidala bolest obou rukou. Brzy se ovšem o možném porušení pracovní kázně dozvědělo i vedení naší firmy. Všichni jsme byli pozváni na poradu, kde nám bylo přísně vyčiněno. Mluvil k nám přímo ředitel firmy. Mluvil pomalu, rozvážně, na každé své slovo dával zvláštní důraz. Vyčinil nám, že je důvodné podezření, že je překračována pracovní kázeň a ve firmě se kouří. Hovořil o firmě jako takové. Tehdy ani on netušil, že si někdo dovolil kouřit přímo na pracovní ploše.

A proto jsem se dva dny po poradě rozhodla i já dostavit do kanceláře naší personalistky. Samozřejmě, že jsem nejdříve nepřiznala, že Alice je ta, která kouří. Jen jsem žádala o výměnu své spolupracovnice, která se k práci staví vyhýbavě. Nebylo mi vyhověno s tím, že máme nedostatek personálu. A to byla Alice stále ještě ve zkušební době a firma ji mohla kdykoli propustit!

„A co, když právě Alice kouří ve firmě?“ zkusila jsem to nejdříve otázkou.

Personalistka si mě prohlédla od hlavy až k patě, jako by vůbec pochybovala o tom, zda jsem realitou, nebo přeludem.

„To myslíte vážně?“

Když jsem váhavě přikývla, bylo mi doporučeno, že je v našem zájmu, abychom Alici přemluvili, ať kouření zanechá. Nepomohl argument, že se bojíme, aby něco nechytlo. Firma měla málo lidí a personalistka si nechtěla lámat hlavu s tím, aby pro firmu našla někoho vhodnějšího, snaživějšího a poslušnějšího, než byla Alice. Ředitel byl tou dobou na služební cestě mimo republiku a já už nemohla. Nemohla jsem víc dělat za Alici, která mi jako železná koule zůstala na krku, nedokázala jsem již déle přihlížet, jak porušuje zákaz kouření. Má práce mě dosud bavila, ale nyní jsem do ní chodila s bolestí v břiše. Ruka mě bolela víc a víc. A proto jsem jednoho dne odešla na nemocenskou. Po roce jsem přece měla nárok na zotavenou? Doufala jsem, že se snad situace zlepší, nebo nějak vyřeší. Věřila jsem, že buď práci vzdá sama Alice, kterou zaměstnání očividně nebavilo, nebo se vrátí pan ředitel a konečně Alici propustí. Také jsem věděla, že Alici po dobu mé nemocenské musí svěřit jinému chudákovi do týmu, a tajně jsem doufala, že se ke mně už nevrátí.

Ortoped mi předepsal rehabilitace na ruku a já si začala užívat dny odpočinku. Četla jsem knihy, sledovala televizi a díky vycházkám se věnovala i svým rodičům. Nic mi nescházelo, a ze všeho nejméně mi scházela Alice. Občas jsem zavolala nějaké mé jiné kolegyni z práce, abych se dozvěděla, co je v práci nového.

„Ani se neptej. Alici dali k Martině. Ta se s ní tak pohádala, až se málem popraly. Ale milá Alice kouří v práci dál. Už jsme navrhovaly, aby se tu instalovaly kamery.“ Takové a podobné hlášky se ke mně, k mé nelibosti, dostávaly. Když Alici nezkrotila ani Martina, obávaná ranařka, která se s nikým nemazlí, nezkrotí ji asi nikdo. Byla jsem ze situace mrzutá, ale rozhodla jsem se věnovat především léčbě své ruky. Ortoped předpokládal, že na nemocenské strávím zhruba měsíc, mám ještě čas se stresovat.

Když mi pak Markéta, má další kolegyně z práce, volala sama od sebe, tušila jsem, že to není jen tak.

Ani zdaleka jsem netušila, že zpráva bude tak závažná. Alice kouřit nepřestala. Jednoho dne při kouření usnula právě ve chvíli, kdy si Martina odskočila na toaletu, a podpálila nám firmu.

„Holka, to ti bylo hrozné!“ líčila Markéta dál. Vyprávěla mi, jak vzniklý požár se vymkl kontrole i Martině, která přiběhla a dala se do hašení, zatímco Alice z haly zbaběle utekla. Požár si vyžádal zásah hasičů a zaměstnanci měli hodně práce, aby vedení přesvědčili o tom, že jsme na problémy s Alicí upozorňovali už dávno.

„Nakonec nám nesrazili ze mzdy nic, jen jsme začali dělat dvanáctky, abychom vzniklou ztrátu co nejdříve nahradili,“ ukončila Markéta.

„A co Alice?“ To mě zajímalo nejvíc.

„Tu na minutu propustili a dali jí část škody k úhradě.“

Spadl mi kámen ze srdce. Najednou to šlo. Najednou šlo propustit škodnou, na kterou jsme už dávno upozorňovali.

Po ukončení nemocenské jsem se vrátila opět s chutí do práce. Práce mě zase baví, a to i přesto, že za Alici byla přijata nová pracovní síla. Petra je ovšem normální, v práci se snaží a hlavně je to nekuřačka.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10