Název knihy: Kouzlo všednosti
Autor: Táňa Keleová-Vasilková
Nakladatelství: Noxi
Datum vydání: březen 2015
Počet stran: 240
Formát: 135x207 mm
Vázaná vazba
Cena: 251 Kč

Komorní příběh mladých manželů Magdy a Adama. Přestože oba byli přesvědčení, že jim dvěma se to stát nemůže, čas ukázal, jak se mýlili. Všednost, jednotvárnost, nekonečný koloběh stejných rán a stejných večerů postupně mění jejich společný život. Ani si nestačili všimnout, kdy se to vlastně stalo, ale najednou jako by v jejich vztahu bylo něco mrtvého. A nástupem Magdy do práce se všechno ještě zhorší… Může mít všednost i svoje kouzlo?

Ukázka z knihy Kouzlo všednosti:

V jeho tónu ji něco zarazí. Sedne si k němu na pohodlnou sedačku a jemně ho pohladí po tváři. „O čem?“
„Co ti na něm tak vadí?“ vylítne z něj a v očích mu blýskne.
Magda si bezděky odsedne. „Nevím,“ přizná po chvíli.
„Právě jsem o tom uvažovala… ale fakt nevím.“
„Lžeš sama sobě.“
„Jak to myslíš?“ snaží se o klidný tón, i když to v ní vře. O co mu jde? Už na něho nechci myslet!
„Mně to připadá,“ pronese Adam pomalu, stejným hlasem, jako když něco vysvětluje šestileté Alence, „že žárlíš.“

„Cože?!“ Magda vyskočí ze sedačky a postaví se před něj.
V očích má bojovnost. „Řekni to ještě jednou!“
„Proč? Slyšelas dobře.“
„Tohle je nesmysl, dobře to víš.“
„Ne, nevím,“ zavrtí Adam hlavou. „A už vůbec nevím, jestli to víš i ty.“
„Nelíbí se mi!“ vyhrkne Magda. „Od první chvíle se mi nelíbí. Už mockrát jsem ti to přece říkala,“ připomene mu.
„Jasně, ale uveď mi jeden jediný důvod proč. Kromě toho, že je mladší než máma. To všichni víme.“

„A to jako nestačí?“
„Ne. Na věku někdy nezáleží. A myslím, že zrovna v jejich případě to platí. Máma na padesát nevypadá.“
„Ale má je,“ vylítne Magda. „Roky neošidíš. Víš, co bude za deset let?“
„Nevím ani, co bude s námi, natož s tvojí mámou,“ zašeptá
Adam a vstane. „Jdu spát.“
Magda zůstává v tichém pokoji sama. Cítí mrazení v duši, snaží se ho odehnat… ale prohlubují ho vzpomínky, které se jí neustále vracejí, přestože o to nestojí. To všechno je už minulost.

Byly tehdy s mámou jako sestry, pořád spolu. Četly stejné knihy, aby si o nich mohly povídat. Chodily spolu do kina – jednou vybrala film máma, podruhé ona, a pak donekonečna rozebíraly děj. O víkendu se toulaly lesními pěšinami nebo se šly projít k Dunaji. Máma často vzpomínala na  své dětství a Magda ji se zájmem poslouchala. Bylo tak odlišné od toho jejího! Máma vyrůstala na vesnici v malém domku se třemi staršími sestrami. Už jako desetiletá uměla sázet brambory,
okopávat rajčata, postarat se o drůbež. Se sestrami lezly po stromech a občas se přejedly sladkými třešněmi, až je v noci bolela břicha. Když byly starší, chodívaly na zábavu, kde lámaly
klukům srdce. Každý se za nimi otočil. Vždycky usměvavé, s velkýma modrýma očima…

Magda jí její vzpomínky kolikrát záviděla. Neměla sestru, vzpomínala jen na tátu. Ale měla mámu. Nádhernou a něžnou, která jí byla bližší než kterákoli spolužačka. Když se na gymnáziu seznámila se Zdenkou, nic se nezměnilo – až na to,  že chodívaly ve trojici. Doma spolu pekly, zkoušely nové recepty z časopisů a potom úplně vyplivané sebou práskly do křesel v obýváku a povídaly si. Nebo si pustily na videu film pro pamětníky, při kterých máma s oblibou vzdychala, jak už je stará. Jim ale tak rozhodně nepřipadala, naopak, zub času jako by se jí nedotkl. Štíhlou postavu měla věčně napasovanou do džín, milovala svetříky a trička, na kudrnatou hlavu si klidně narazila kšiltovku. Slušela jí. Máma už byla prostě taková.

Mohla si na sebe vzít cokoliv, ve všem vynikla její jemná krása. Osobnost. Jednou se dokonce stalo, že byly někde na zmrzlině a nějaký mladík začal oblbovat mámu! Jí ani Zdenky si nevšímal… Jak se tomu tehdy nasmály! A ten jeho výraz, když ji Magda záměrně oslovila „mami“. Byla to nádherná doba, pomyslí si Magda a změní polohu. Nohy vtáhne pod sebe a dál hledí oknem ven, na tmavých sklech se jí jako ve zpomaleném filmu promítají vzpomínky. Všechno se to začalo měnit, když jsem se seznámila s Adamem. Pomalu, postupně…

Najednou se vidí, jak celá promrzlá a nervózní podupává nohama v nových černých kozačkách, které jí byly trochu těsné, a očima hledá v davu před kinem Zdenku. Pokaždé se opozdila… jenomže tentokrát film už začal a dav před kinem hodně prořídl, a ona pořád nikde. V rukou svírala dva lístky a přemýšlela, co má dělat. Samotné se jí do kina fakt nechtělo. „Taky tu na někoho čekáš?“ oslovil ji z ničeho nic kluk přibližně jejího věku a ona si všimla, že se mu při úsměvu oči zúžily do úzkých štěrbin. Kaštanové oči, skoro tytéž, do kterých se už dvacet let dívala v zrcadle.

Tuto knihu Kouzlo všednosti koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách Bux.cz.