Chodím kolem něho už spoustu let. Dostala jsem ho jako svatební dar. Mé manželství dávno vzalo za své, ale ten kráječ na chleba stále zaujímal své místo na kuchyňské lince. Dostala jsem ho od kamarádky. Připevnila jsem ho na kraj linky, aby byl stále po ruce. Ale…se synem žiji sama. A nikdy jsme tím kráječem chleba nekrájeli. Snad první den jsme jím ukrojili jeden jediný krajíc, aby byl pokřtěn.

Od té doby kupujeme víc rohlíky, housky, a nejčastěji různé celozrnné kostky a kusové pečivo. A když náhodou koupím chleba, krájíme ho ručně, nebo využijeme dnes běžných kráječů v obchodech. Ano, dnes v každém větším obchodě, a dokonce už i v těch menších, stojí obrovská nerezová krabice, do které bochník vložíte, a trvá jen chvilku, kdy vám ta krabice vyplivne krásně nakrájený bochník zpět. Tak proč kráječ na chleba? Dávno jsem vyhodila jogurtovač, šunkovar, mlékovar, domácí výrobník nudlí. To vše si přece koupím dnes i v noci? Tak proč tyto věci, které zaplňují byt, vlastnit? Jen ten kráječ na chleba tu stále byl. Dělila jsem se s ním o kuchyňskou linku roky, neustále mi překážel. Kvůli němu se mi nechtělo péct, protože mi zbývala jen nepatrná plocha na válení těsta, kvůli němu jsem si kupovala menší a menší prkýnka na krájení, aby se na kuchyňskou desku vešly společně s kráječem. Na kráječ jsem opatřila slušivý přehoz, abych z něj nemusela každou chvíli utírat prach. Ten jsem co chvíli prala, v kuchyni má být přece pořádek. A stále tam stál, jako němý svědek chodu naší domácnosti.

Patří sice k minulosti. Když jsme byly se sestrou malé, rodiče také měli podobný kráječ na chleba. Ten se ale hodně využíval. V obchodech nebylo tolik kusového a celozrnného pečiva, a už vůbec tam nestály velké nerezové kráječe. A bylo nás víc, byli jsme čtyři. A tak jsem se nakonec rozhodla s kráječem zatočit.

Nejdřív jsem ho uložila do igelitky, že ho vyhodím. Pak jsem si ale vzpomněla na sestru. Žije na vesnici, má dvě děti a manžela. Možná se jí bude kráječ hodit. Na vesnici má malý obchůdek a určitě krájí chléb ručně. Tak jsem jí ho poslala po taťkovi, který k ní za pár dní jel. Najednou jsem se cítila v kuchyni příjemněji. Měla jsem tolik místa. A hned jsem se také dala do pečení.

Za pár dní jsem mluvila se sestrou po telefonu.

„Dovezl ti taťka kráječ?“

„Jo, dovezl, ale já ho nepotřebovala,“ řekla sestra.

„Ty kráječ máš?“

„Nemám, ale u nás máme kráječ v obchodě,“ odpověděla.

„Tak jsi ho vyhodila, že?“

„Ale ne, našla jsem pro něj jiné využití…“

Zajímalo mě, jaké. Zkoušela jsem na kráječi nakrájet salám, ale byl to obyčejný ruční kráječ a místo úhledných tenkých koleček salámu plival jen cucky, nebo hrubé špalky.

Poslouchejte, jak se kráječ využil. Neteř se synovcem chodili ještě do družiny. A právě v ní měli výtvarnou a keramickou dílnu. Vytvářeli tam moc pěkné věcičky. Ale děti často zacházely s noži, z čehož měly paní vychovatelky strach. Krájely například klacíky, z kterých dělaly různé dekorace, ale i válečky z umělé hmoty a další materiály. Sestru napadlo donést kráječ tam. Od té doby je krájení těchto materiálů mnohem jednodušší, bezpečnější a rychlejší.

A výsledky této práce poskytly výtěžek při různých charitativních akcích. Takže se kráječ uplatnil a našel své místo…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10