Krasíkov - Ovčí vrch

Při putování Bezdružickem a Konstantinolázeňskem jsme si slíbili, že se podrobněji podíváme i na Krasíkov. Zatím jsme prošli naučné stezky Na HradišŤský vrch, Ke Studánce lásky, toulali se Údolím Nezdického a Úterského potoka i Zdivočelou zemí.

Konstantinovy Lázně opouštíme na severním okraji (kolem kempu) a zakrátko jsme na pěkné asfaltové cestě, která slouží jako cyklostezka a in-line dráha. Můžeme si udělat malou odbočku k minerálnímu vývěru Čeliv, ale v podstatě jde o stejný zdroj, jako Pramen lásky, který jsme navštívili při minulé vycházce. 

Za osadou Čeliv nás pěšina přivádí mezi pastviny s výhledem na naše dnešní cíle - po pravé ruce Ovčí vrch, před námi Krasíkov. Stejného názvu se užívá pro osadu i hrad. 

Než nastane největší horko, vystoupáme nejprve ke zřícenině, na 632 metrů vysoký kopec sopečného původu. Zakladateli hradu byli páni z Krasíkova, kteří přijali do svého znaku jako erbovní znamení labuť - německy der Schwann - a začali užívat jméno páni ze Švamberka a na Krasíkově. Zde se tedy začala psát bohatá a pohnutá historie rodu, a zde také Janem Bedřichem, posledním z krasíkovské větve rodu, po 400 letech skončila. Po požáru v roce 1644 hrad již nebyl obnoven. Jak byl rozsáhlý můžeme vidět na nákresech na tabuli naučné stezky. Areál je volně přístupný, na části zdiva hradního paláce byla instalována vyhlídka, z níž je krásný pohled do širokého okolí. Opravy se dočkala zvonice, bílá stavbička poblíž nejvýraznější dominanty návrší, kterou je kaple sv. Máří Magdalény. Svému účelu sloužila ještě v polovině 20. století, konaly se sem hojně navštěvované poutě. V šedesátých letech byla zpustošena vandaly a hrobky zde pochovaných Švamberků vykradeny. 

Stejnou cestou sestoupíme zpět.

Na místě původní vsi se nyní rozkládá hospodářský dvůr, který negativně poznamenala éra komunismu i následná privatizace. V současnosti jej spravuje rodinná společnost a snaží se ho zachránit a vrátit mu život. Mj. zde provozuje sýrárnu pro výrobu kozích a kravských sýrů, penzion, mýdlárnu, krámek a bistro, můžete se přijít podívat na zvířátka. (Otvírací dobu krámku doporučuji ověřit na webových stránkách dvur-krasikov, sýry jsou výborné!). Součástí areálu je i budova, kterou správně odhadujeme na bývalý pivovar. Ten zde založil kníže Löwenstein-Wertheim-Rosenberg počátkem 18. století a pivo se zde vařilo do roku 1947.

Nyní nás čeká pozvolný výstup na Ovčí vrch (654 m). Název je odvozen od panského ovčína, který stával na jeho úpatí. S návrším je spojena tragická událost, která do dějin regionu vešla jako „bitva na Ovčím vrchu“. Došlo k ní roku 1680 poté, co se utlačovaní poddaní vzbouřili, údajně vydrancovali bezdružický zámek a pak se uchýlili sem, na Ovčí vrch. Sedláci neměli proti kyrysníkům šanci, výsledek 49 mrtvých a 20 těžce raněných. Na potlačení vzpoury a následném tvrdém potrestání vzbouřenců se podílel generál Kryštof Vilém Harant, synovec Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Poněvadž s poddanými nejednal zrovna „v rukavičkách“, stalo se slovo harant synonymem pro nezvedené výrostky a také nadávkou, která vydržela až do dnešních dnů. S něčím podobným jsme se setkali u loupežníka Jana Jiřího Grasela, který působil na přelomu 18. a 19. století na pomezí jižních Čech a Rakouska, a podle jehož příjmení se „grázl“ stal výrazem označujícím lumpy, zloděje a násilníky.

Ale vraťme se na Ovčí vrch. Po tragické události zde nechala hraběnka Marie z Heissensteinu pro uklidnění svědomí a na paměť padlých sedláků postavit kapli Smrtelných úzkostí Kristových. Nedaleko kaple stojí kamenná mohyla, pomník selské rebelie. Okolí kaple a mohyly je zarostlé hložím, za výhledem do krajiny musíme vystoupat ještě kousek k hlavnímu vrcholu. Následuje sestup do osady Horní Polžice, na jejímž okraji nelze přehlédnout mohutný modřín opadavý s obvodem kmene 340 cm.

Dva kilometry po silničce s minimálním provozem a jsme v Dolní Polžici, kde rádi spočineme ve zdejší vyhlášené pizzerii. Počasí jako by čekalo na tuto chvíli a spustí se déšť. Do Konstantinových Lázní je to kousek, máme dost času na osvěžení i vyhodnocení všeho, s čím jsme se dnes setkali. A nelze jinak, než říci: 100% spokojenost.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz