Po naší krásné vlasti cestujeme rádi, a - jak často píšu - pořád je co objevovat. Někdy se vracíme i na místa známá, protože se nám líbí, chceme je prozkoumat podrobněji a v neposlední řadě bývá zajímavé porovnat, k jakým změnám v průběhu let dochází.
Myšlenka na návštěvu Kroměříže, kde jsme byli naposledy ještě za minulého režimu, a především obou zahrad - Květné a Podzámecké - nás napadla před několika lety. Bohužel trefili jsme se přesně do chvíle, kdy byla v Květné zahradě, považované za poklad naší zahradní architektury, zahájena rekonstrukce. Ale čas běží, a běží zatraceně rychle. Nyní nastal ten správný okamžik, o němž jsme se domnívali, že je vhodný návštěvě. Rekonstrukce byla ukončena před třemi lety, takže zeleň bude jistě dostatečně obrostlá a druhá polovina května je nejvhodnější vegetační období, aby zahrada zářila v plném květu. Zároveň by zde nemusely být davy turistů.
Těšila jsem se, jak budu fotografovat rozkvetlé záhonky a z vrcholu kolonády pestré ornamenty, tak, jak je známe z kalendářů a propagačních materiálů. Také jsem byla zvědavá, jaká překvapení zde návštěvníky, za proinvestovaných více jak čtvrt miliardy korun, čekají.
Překvapení to bylo, ale trochu jiné. Rozkvetlé záhonky se nekonaly. Skleníky byly sice plné připravených sazenic, ale venku ani kvítek. To jsem nečekala, vždyť Kroměříž leží v hanácké oblasti, a i u nás jaro letos vypuklo o měsíc dříve. No, co se dalo dělat, alespoň jsme chvíli pozorovali místní zaměstnance, jak opatrně stěhují vzrostlé palmy ze skleníku ven.
Jinak je zahrada krásná, opraveny byly Pstruží rybníčky, Ptáčnice, můžeme nahlédnout i do dříve nepřístupných prostor. Trochu zarážejícím prvkem je Králičí kopec, ve kterém jsou králíci uvězněni v zamřížovaných norách (Králičí Alcatraz), a rovněž WC bych očekávala na lepší úrovni. Nelze si nevšimnout, jak z Kolonády opadává nekvalitně provedená malba. O to více návštěvníka ohromí interiér Rotundy, níže je umístěn největší model Foucaultova kyvadla. Kyvadlo samo o sobě je zajímavé, ale mám nyní na mysli freskovou a štukovou výzdobu, která, na rozdíl od té současné, vydržela po staletí.
Mezi Rotundou a Kolonádou nalezneme dvě podobné barokní fontány, vybudované začátkem 70. let 17. století. Podle výzdoby se nazývají Lví, ta bohužel v době naší návštěvy nefungovala, a fontána Tritonů. Především ta druhá by neměla ujít vaší pozornosti. Původně byla vyzdobena mytologickými postavami - v horní části jsou Tritoni troubící na lastury, spodní část podpírala čtveřice Satyrů, která se nedochovala. Při rekonstrukci v 50. letech minulého století tak došlo ke kuriózní situaci, v souladu s duchem doby zde byly na místo Satyrů doplněny sochy alegorií průmyslu a zemědělství. Ani nebude mnoho míst, kde na barokní fontáně můžete spatřit muže s klikovou hřídelí! Podíváte-li se pozorněji, u jeho pravé nohy uvidíte zvláštní předmět, pravděpodobně jde o elektrický izolátor, neboť žena klečící vedle třímá v ruce blesky, symbol elektrifikace.
Precizně provedenou skupinku doplňuje postava ženy s ovocem a muže se snopem obilí.
Z Květné zahrady se přes hezky upravené centrum nejkratší trasou přesouváme do zahrady Podzámecké. Ta je podstatně rozlehlejší, volně přístupná a nalezneme zde síť cest vedoucí k řadě romantických staveb, zookoutku, rybníkům a vodním kanálům, můžeme vychutnat klidná zákoutí, nádherné stromy a scenérie.
Obě zahrady – Květná a Podzámecká – byly v roce 1998 zapsány do seznamu památek Světového kulturního dědictví UNESCO, stejně jako kroměřížský zámek. O této rezidenci olomouckých biskupů a arcibiskupů se nechci rozepisovat, zájemci si jistě nalezenou informace o možnostech prohlídek několika okruhů. Ale ráda bych zmínila jednu zajímavost, stojící trochu stranou pozornosti.
Jde o mozaikové lunety kroměřížského rodáka Maxe Švabinského. Ty byly původně určeny k výzdobě Národního divadla a měly nahradit poškozené Tulkovy fresky na severním průčelí. K tomu nakonec nedošlo a mozaiky byly osazeny do oblouků Colloredovy kolonády u západního rohu zámku v Podzámecké zahradě.
V roce 1999 byly přeneseny do prostor bývalého františkánského kláštera. Místo má své opodstatnění, Max Švabinský zde trávil dětství. Pro běžného návštěvníka města je to však místo trochu utajené, v areálu se dnes nachází hotel Octárna. Nebojte se z Tovačovského ulice vstoupit bránou do volně přístupného dvora, v malém parčíku naleznete lunety na zdi po pravé straně. Představují významné události z naší historie, je zde kněžna Libuše, císař Karel IV., vojevůdce Jan Žižka a Jan Amos Komenský.
Je toho samozřejmě mnohem víc, co můžete v Kroměříži navštívit, ale kromě vyhlášených a známých památek je vždy milé najít nějakou drobnost. Tak až sem zavítáte, nezapomeňte také projít půvabnou Lennonovou uličkou nebo posedět na lavičce Václava Havla.
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz