Kultovní pohádka Šmoulové ve 3D

Rodinná komedie, ve které se pojí animovaný i hraný film, uvádí na plátna kin všem dobře známé modré hrdiny, Šmouly. Zlý čaroděj Gargamel vyžene Šmouly z jejich vesničky a během následného pronásledování všichni společně projdou kouzelným portálem, který je zavede do našeho světa, přímo doprostřed newyorského Central Parku. Malí modří Šmoulové musejí dát hlavy dohromady a najít způsob, jak se dostat zpátky domů do vesničky dříve, než je Gargamel znovu vystopuje.

O filmu:

V roce 1958 stvořil belgický kreslíř jménem Pierre „Peyo“ Culliford Šmouly pro jeden ze svých comicsů. „Schtroumpfs“, jak se jmenovali, se okamžitě proslavili – vydavatel byl zavalen lavinou dopisů od čtenářů, dožadujících se přídavku – a v průběhu následujících padesáti let se stali nepopiratelným fenoménem na stránkách comicsů, knih, na televizních obrazovkách, ve filmech, ve videohrách, hraných seriálech a také na pultech obchodů s hračkami (prodalo se přes 300 milionů figurek).

Zájem o Šmouly dále stoupá, protože děti, které se Šmouly vyrůstali, se nyní sami stávají rodiči a seznamují se Šmouly i své potomky. Podle producenta Jordana Kernera je snadné pochopit, proč Šmoulové baví generace lidí po celém světě. Nejde jenom o to, že jsou roztomilí – současně představují to nejlepší z lidské povahy. „Šmoulové jsou analogií národa,“ míní Kerner. „Zdůrazňují rodinu a důležitost spolupráce. A především za každých podmínek vidí v lidech vždycky to nejlepší. Šmoulům na sobě opravdu záleží.“

Nyní se Šmoulové poprvé vydávají mimo svou vesničku a objevují se na filmových plátnech ve filmu společností Columbia Pictures a Sony Pictures Animation Šmoulové 3D. „V podstatě se jedná o klasický film o tom, jak to vypadá, když se Šmoula ocitne mimo své přirozené prostředí,“ říká Raja Gosnell, který film režíroval. „Vzali jsme šmoulí způsob života a stavíme ho do kontrastu se současným New Yorkem.“

Kernerův příběh vzniku filmové verze Šmoulů sahá až ke snídani s legendárním manažerem společnosti NBC Brandonem Tartikoffem v roce 1980. Tartikoff Kernerovi navrhl, aby si přečetl knižní sérii o Šmoulech, jejíž adaptaci v té době zvažoval. Kernera to okamžitě velice zaujalo. Tartikoff posléze vytvořil klasický televizní seriál ve spolupráci se společností Hanna-Barbera, vysílaný v neděli dopoledne, kterého se za osm let odvysílalo 256 dílů.

V roce 1997 Kerner poslal první z celé řady dopisů Lafigovi, správci licence na Šmouly, ve kterém vyjádřil svůj zájem natočit s nimi celovečerní film. A v roce 2002, poté, co na základě Kernerovy adaptace klasické knihy Šarlotina pavučinka vznikl také scénář, měl Kerner pro Peyovy dědice také hmatatelný důkaz, že by se jejich postavy ocitly v dobrých rukou.

Veronique Culliford, Peyova dcera, prohlašuje, že její otec svému výtvoru dodal jisté obecné kouzlo. „Šmoulové jsou si všichni velice podobní, ale současně je každý jedinečný,“ míní. „Každý se s nějakým z nich dokáže identifikovat. Existuje Šmoula pro každou povahu. Jsou velice milí, velice společenští. Mají vlastnosti, po kterých lidé touží.“

Jak Culliford poznamenává, některé věci se mění, ale Šmoulové jsou jakýmsi záchytným bodem. „Příběhy jsou mezi lidmi stále populární proto, že lidé jsou zkrátka lidé. Jsme takoví, jací jsme, a Šmoulové odrážejí naše životy. Můžeme se během let měnit, může nás ovlivnit technologie, ale v zásadě jsme pořád stejní.“

Culliford a její rodina touží po natočení celovečerního filmu už řadu let. Když začalo být evidentní, že Kerner s nimi sdílí nadšení a vizi, vnímala to sama jako „něco kouzelného. Jordan byl první, s kým jsme se setkali, kdo toužil natočit přesně takový šmoulí film, jaký jsme si představovali sami,“ říká. Pro Culliford je jeho vznik splněním dlouholetého snu. Vyrostla obklopena dílem svého otce. „Šmoulové vznikli v roce 1958, kdy jsem se narodila,“ vysvětluje.

„Takže jsou od samého počátku součástí mého života. Odjakživa žiji se Šmouly. Můj otec pracoval doma a když jsem přišla ze školy, byli všude Šmoulové a mluvili jsme na sebe šmoulovsky. Pro mě je přítomnost Šmoulů naprosto přirozená.“

Kerner se domníval, že tento film poskytuje dokonalou formu pro další pokračování šmoulích dobrodružství. Celý se natáčel v New Yorku na slavných místech, jakými jsou Central Park a Belvedere Castle, ale také FAO Schwarz, Ruská čajovna, Rockefeller Center a brooklynský Prospect Park.

Kerner dodává, že zkušenosti a citlivý přístup režiséra Raje Gosnella – nemluvě o jeho zkušenostech s kombinováním živých a počítačově animovaných hrdinů ve filmech jako Scooby Doo či Čivava z Beverly Hills – jsou důvodem, proč se pro natáčení tohoto snímku dokonale hodil. „Musím říct, že Raja je jedním z nejchytřejších, nejintuitivnějších, nejmilejších a nejskvělejších lidí, se kterými můžete chtít spolupracovat,“ prohlašuje. „Každý den byl kouzelný. Všichni jsme chtěli natočit film, na který bychom byli hrdí, a pomoci mu s realizováním jeho vize.“

Rodina tvůrce Šmoulů toužila zachovat šmoulí odkaz v co nejvěrnější podobě – stejně jako Kerner. „Nejdůležitější ze všeho,“ dodává Culliford, „je to, aby Šmoulové zůstali Šmouly. Poprvé v životě opouštějí svou vesničku, což je vzrušující koncept.“