Kúpele Lúčky

Dnes bych Vás, milé přítelkyně, chtěla seznámit s moc hezkým místem na Slovensku – s obcí Kúpele Lúčky a jejím okolím.

V létě jsme si s mužem vyjeli na několik dní na dovolenou na Slovensko. Naším cílem byl tentokrát Liptov. Tato oblast nabízí dovolenou hory a termály. My jsme hned první večer vyzkoušeli koupání ve známé Bešeňové. V této obci je, jak známo, obrovský akvapark s několika vnitřními a venkovními bazény s termální i obyčejnou vodou, s vodou teplou i chladivou. Je tam spousta vodních atrakcí pro děti i pro dospělé. Je tam zkrátka všeho moc a nejvíc je tam lidí. A proto jsme se na druhý den vydali raději do klidnějšího akvaparku v lázních Kúpele Lúčky. Koupání ve venkovním bazénu s chrliči a „bubláním“ bylo velice příjemné - a bez humbuku jako den předtím.

Ubytování jsme měli zajištěné v soukromí, v novém apartmánu uprostřed obce Lúčky. Z okna jsme měli nádherný výhled na louky a kopce Chočských vrchů. Lúčky jsou malá vesnice ležící 12 km východně od Ružomberka. Na severním konci vsi stojí barokní kostel a pár kroků od něj narazíte - na vodopád. Ten padá z výšky 12 metrů do malého jezírka. Okolí vodopádu je upraveno do parkové podoby, kde se můžete posadit na lavičku a pozorovat nekonečný proud padající vody. Dál za kostelem na okraji obce se rozkládá lázeňská část s hlavním lázeňským hotelem a několika penziony a se zmíněným akvaparkem.

Kúpele Lúčky Do Lúček zatím nejezdí tolik turistů jako třeba na Malou Fatru nebo do blízkých Roháčů, takže tu vládne klid a pohoda. Ale na množství opravovaných domků přestavovaných na apartmány je vidět, že se turistický ruch začíná i tady rozmáhat. A je co vidět a co zažít. Chočské vrchy jsou rozlohou maličké pohoří mezi Roháči a Malou Fatrou a nejvyšší kopec Velký Choč dosahuje výšky jen něco málo přes 1600 metrů. Zezdola nevypadá bůhvíjak atraktivně, je kromě skalnatého vršku porostlý jen obyčejným hustým lesem.

Před dvěma lety jsme na něj s našimi kolegy vylezli. Cestou nahoru jsem proklínala toho, kdo to vymyslel... Výstup lesem stále a stále příkře nahoru - po vlhké a kluzké lesní půdě a po spadaném listí, za drobného mžení a občas skrze nízké mraky - mi dal tehdy hodně zabrat. Museli jsme překonat asi 1000 metrů převýšení za sychravého podzimního dne. Ale nahoře to bylo něco úžasného. Pod námi bílé peřiny mraků, nad námi azurově modré nebe a z oblaků pod námi vystupovaly vrcholky okolních hor. Jeden z nejkrásnějších výhledů na Slovensku. Letos jsme si sami ve dvou na výšlap na Velký Choč netroufli, je to přece jen celodenní túra a velice namáhavá. Přesto ji doporučuji všem, kdo se na Liptov dostanete, absolvovat.

Ale zpět k letošní dovolené: Další den jsme si na doporučení našich „domácích“ vyšli na půldenní túru na nedaleký Liptovský (nebo taky Sielnický) hrad. Jedná se o zříceninu hradu ze 13. století, který měl chránit severní hranici horních Uher a je nejvýše položeným hradem na Slovensku ve výšce 1012 metrů. Z obce Lúčky – Kalameny k němu vede dobře značená cesta. Asi kilometr za obcí na nás však čekalo ještě jedno překvapení – na okraji lesa u odbočky k hradu leží malé travertinové jezírko, do kterého vyvěrá 39 stupňů teplá léčivá voda. Jezírko je asi jen 60 cm hluboké, takže je to taková velká přírodní vana o průměru zhruba 30 metrů. Uprostřed jezírka je malý chrlič vody a kolem něj tehdy leželo v teplé vodě a nechávalo se proudem vody masírovat možná patnáct, možná dvacet lidí.

Protože jsme si s sebou na túru nevzali plavky, museli jsme si nechat zajít chuť skočit do jezírka za nimi, a zabočili jsme na louku pod lesem směrem k zřícenině. Cestou po louce nám zkřížilo cestu stádo oveček. Když jsme se otočili za sebe, viděli jsme hluboko pod sebou malebné Lúčky a za nimi hřeben Nízkých Tater. Nádhera. Asi po 1,5 hodině stoupání loukou a pak lesem jsme se ocitli pod zbytky hradeb. Abychom se dostali do samotného areálu hradu, museli jsme po žebříku překonat asi 6 metrů vysokou hradbu. Z hradu byl pochopitelně krásný výhled do okolí – na jedné straně se tyčí Velký Choč, na druhé se leskne hladina Liptovské Mary, jedné z největších přehrad na Slovensku. Z hradu samotného toho moc nezbylo. Zůstaly tam opravdu jen zbytečky původních zdí. Před několika lety zde byl postaven dřevěný most přes vnitřní obranný příkop. Pro jistotu jsem se raději ani nedívala pod sebe na tu hloubku pod mostem... Návštěva Liptovského hradu je zkrátka adrenalinová záležitost. V tu chvíli jsme si vzpomněli na tabuli u jezírka, která případné návštěvníky hradu upozorňuje, že vstup do hradního areálu je jen na vlastní nebezpečí a pro děti jen s dozorem dospělého.

Další dva dny jsme strávili na Oravě, ale o tom zase někdy příště.

Nelke56 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete