Sama jsem bývalou obětí domácího násilí a vím, jak je těžké pochopit, přijmout, odejít a začít od počátku, věřit někomu jinému než sobě (někdy i sám sobě), najít pomoc nebo si o pomoc pouze říct a domáhat se spravedlnosti.

Je to zbytečné. Nedělejte to!!! Zbytečně si ubíráte síly, které budete potřebovat na horší boje. Ve většině případů se nedopátráte. Snažte se věřit si, věřit lidem, kteří opravdu pomáhají být silní. Řekněte si o pomoc. Najděte si důvod, proč bojovat a nevzdávat se. Neplýtvejte silami ani časem nad něčím, co stejně nevyřešíte, no zaměřte se pouze a jen na přítomnost a lepší budoucnost.

Je hlavně na Vás, zda tohle zvládnete.

Možná si říkáte, že mně se to snadno řekne, ale po těch letech, kdy jsem z DN venku, vím, jak se cítíte, jakou pomoc potřebujete a jak nabrat odvahu a odejít. Nejhorší na tom všem je vlastně to, jak odejít a kam. Kde budu bydlet a z čeho budu žít? Na tohle nezůstávejte sama/sám. Mějte u sebe jednu osobu, které naprosto důvěřujete, která by Vás nezradila za žádných okolností a která by neprozradila nic o Vašem plánu odejít z DN a místě následného bydliště.

Nemějte u sebe chytrý telefon. Má snadno vystopovatelnou GPS. Pokud jste v DN a chcete odejít, jen čekáte na správnou příležitost či odvahu, mějte sbalenou tašku s doklady, penězi, nejnutnější potřeby a oblečení, nejpotřebnější listiny. Pokud utíkáte i s dítětem (dětmi), pak rodný list, průkaz pojištěnce a základní potřeby.

Existují Intervenční centrum, Bílý Kruh Bezpečí, PERSEFONA, Azylové domy, které neprozradí, zda jste či nikoliv u nich ubytovány/i.

Pevně doufám, že DN se Vám vyhýbá.

Vieruška - čtenářka
ChytráŽena.cz