Výlety na ostrově jsou zajímavé a někdy dobrodružné. Vzhledem k tomu, že je ostrov rozdělen na dvě části, tureckou severní a řeckou jižní, potkávají se zde dva rozlišné světy.

Při přesunu z jedné části do druhé s sebou musíte mít pas a dodržovat velmi přísná pravidla. Zelená linie, která ostrov rozděluje, je střežena tureckými vojáky, nesmí se zde fotografovat ani procházet a kdo nerespektuje pokyny, je zastřelen. Dívala jsem se na jednoho vojáka, který držel samopal a bylo vidět, že by neváhal ho použít. V jinak hezké krajině působily ostnaté dráty zvláštně. Projížděli jsme městem Varosha, které je zcela opuštěné. Od roku 1974, kdy všichni Řekové odešli, se Varosha nazývá městem duchů. Jestli znáte dokument "Svět bez lidí", tak tady to vypadá stejně. Domy, auta, zařízení, celé město vidíte liduprázdné. Ujeli jsme několik kilometrů a konečně jsme na severu ostrova. 

Navštívíme město Famagusta, které bylo původně malým rybářským a obchodním přístavem. Názvy pamětihodností jsou dvojjazyčné, řecké a turecké. Dýchá to tady orientem a v obchodech zní hudba jako z pohádky o Šeherezádě. Obdivujeme památky, městské hradby s Mořskou bránou, kterou postavil Benátčan Nicolo Prioli. Pevnost s mramorovou deskou nad vchodem, na které je vyobrazen symbol Benátské republiky - okřídlený lev. Váže se k němu zajímavá legenda. Rodovým znakem Prioliů je lev sv. Marka, vysvětluje se tak, že evangelium začíná vyprávěním o kázání Jana Křtitele na poušti, která bývá považována za domov lvů. Proto je Marek symbolicky zobrazován se lvem, někdy s okřídleným. Přidávaná křídla k symbolům mohou být výrazem, že jde o spisy z vnuknutí. Podle pověsti mramorový lev na vnitřní straně mořské brány vždy jednou v roce v pozdních nočních hodinách otevře tlamu a kdo nezaváhá a vloží do ní ruku, najde v ní bájný poklad. Na ochranu přístavu a Mořské brány zde byla ve 12. století postavena Citadela, jež měla prodlužovat hlavní opevnění kolem města. V roce 1492 sloužila jako dělostřelecká pozorovatelna. U nádherného vchodu do Citadely můžete vidět benátského lva vytvořeného architektem Nicolo Foscarini. Říká se, že Leonardo da Vinci, který navštívil Kypr v roce 1481, se podílel na úpravách Citadely. Známému malíři ostrov učaroval a obdivoval umění místních obyvatel. Navštívil mimo jiné město Lefkara, kde se dodnes vyrábějí krajky a jednu si s sebou přivezl do Milána, kde zdobí hlavní oltář jedné z největších gotických katedrál na světě.

Citadela je zajímavá i tím, že je původním dějištěm Shakespearova dramatu Othello. Jedna z věží se jmenuje Othellova a je považována za místo, kde žárlivý Othello zabil svou ženu Desdemonu. Jsou dvě verze pro legendárního mouřenína. První zmiňuje kyperského viceguvernéra z let 1506-1508 Cristofora Mora. Hovoří pro to jeho jméno a erb se třemi morušemi. Italské slovo moro totiž znamená mouřenín i moruše. Druhou legendou Othella je maurský žoldnéř Francesco de Sessa, který bojoval v italském vojsku na Kypru a měl přezdívku Moro-mouřenín. Na mnoha místech jsou vidět dělové koule pocházející z doby, kdy byla Famagusta na konci 16. století ostřelována osmanskými Turky.

Opouštíme Citadelu a procházíme klikatými uličkami kolem obchodů. Upoutalo mě zlato, náhrdelníky a prsteny jako z pohádky zdobené perlami a drahokamy. V dalším obchůdku jsou překrásně malované džbány a amfory s mytologickými postavami. Nakoupíme suvenýry a pohlednice a jdeme za dalšími památkami.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10