Láska a alkohol

Je mi 41 let. Byla jsem šťastně vdaná z lásky. Je pravda, že jsem 2 měsíce po svatbě onemocněla roztroušenou sklerózou, ale neustále jsem se snažila, abych zapadla mezi ostatní. Chovala jsem se jako vdaná panička. Měli jsme psa, fenu jezevčíka, který nám zpříjemňoval život, protože děti to nebyly - bohužel či bohudík.

Manžel bohužel začal velmi konzumovat alkohol a potom byl i hodně agresivní. Rány, které jsem obdržela, ani nepočítám, ale vše si pamatuji. Rodiče říkají, že jsem se měla svěřit. Ale s tím se nikdo nesvěřuje, spíše se obviňuje a hledá chyby u sebe.

Žena toho vydrží hodně, ale vše má své hranice. Už nemám sílu. Teď již jen rozvod. Opustil mě a šel za svou láskou do Prahy. Já čekala. Musela jsem prodat náš byt a přestěhovat se. Bydlela jsem s kamarádkou. Bylo to perfektní, ale bohužel spáchala sebevraždu a já se stěhovala s Ritou dál. Bydlela jsem i se psem na ubytovně.

Nelíbilo se mi tam. Nekouřím a neholduji alkoholu. Nejsem proti romským občanům, ale nechci mezi ně zapadnout, mám své priority. Internet a zdraví. Jsem nyní na jiné ubytovně, kde jsem spokojená. I pes - Rita - je tu ráda.

Snad poznám lásku a pochopení. Chci jen klid a něhu a někoho, s kým budu v bezpečí. A kdo mě bude mít rád bez závazků a planých slibů. Jsem již dospělá, i když někdy bych ráda vrátila čas. Vím, že nejsem sama, kdo by rád vrátil čas. Naše manželství trvalo 18 let. Myslela jsem, že budeme stále spolu...  Ale ani to léčení nepomohlo a už není šance na dobrý konec. Jsme od sebe.

Mám přítele, který se za mě nestydí a má mě rád i s chybami, které mám, a to nemyslím jen po fyzické stránce. Snad už jsem silnější i po psychické stránce. Konečně jsem přibrala pár kilogramů, ale stále to není ono. Chybami se člověk učí, mohu tedy říci, že jsem poučená.