Lásky za časů bezčasí

Název knihy: Lásky za časů bezčasí
Autorky: Marta Kubišová a Kamila Moučková
Spoluautoři: Vlastimil Ježek a Zdeněk A. Tichý. 
Nakladatelství: Daranus
Termín vydání: 21.8.2009
Vázaná s přebalem
Formát: 145x206 mm
Počet stran: 184 str.
Cena: 249 Kč

Marta Kubišová a Kamila Moučková — zpěvačka a televizní moderátorka, jejichž osudy se poprvé protnuly v roce 1968, kdy se statečně postavily proti okupaci naší země. Jejich tváře a hlasy se staly symbolem takzvaného Pražského jara. V dialogu, který spolu vedou na stránkách této knihy, však zdaleka nevzpomínají jen na události oné doby a let následujících.

Z velmi otevřeného rozmlouvání o práci, rodině, mužích, dětech, kolezích, zvířatech, hvězdných okamžicích i pádech na dno, o naplněných láskách i nepřebolených zklamáních vyvstává strhující životní příběh obou žen. Není v něm nouze o překvapivá a dosud nevyřčená svědectví a doznání.
Tento neobyčejný rozhovor stylisticky upravili a do knižní podoby převedli Vlastimil Ježek a Zdeněk A. Tichý.

Ukázka z knihy:

Marta: Já jsem k chlapům měla po tom, jaké otec dělal mamince problémy, vypěstovaný pocit podezřívavosti. První, s kým jsem chodila — když nepočítám platonické vztahy končící u pozvání na zmrzlinu a pusy —, byl Boban Ondráček. To byl vůbec první chlap, který mě utáhnul na lásku. A ten mi později, když jsem chodila s Honzou Němcem, vyhrožoval, že když nebudu s ním, vezme si zpátky svoji bývalou ženu.

Kamila: To je hodně neobvyklá vyhrůžka...

Marta: Proti tomu jsem samozřejmě nic neměla. A hlavně jsem ani nebyla důvodem jejich rozvodu. Skončilo to u toho, že byl můj skladatel a přítel — no, ale stejně nám do našeho vztahu s Němcem vždycky kecal a radil nám, co máme dělat.

Kamila: Když jsme společně vystupovaly na koncertech k padesátému výročí republiky, v osmašedesátém roce, tak za tebou Němec chodil.

Marta: Začalo to tím, že přišel do Rokoka požádat, jestli by mě neuvolnili na natáčení Mučedníků lásky. A Vostřel mi povídá: „To je dobrý režisér, tomu tě pustím.“ V té době byl ale Němec ještě ženatý s Ester Krumbachovou. Jednou mě vezl z nějakého natáčení a zničehonic mě začal líbat. Tak jsem ho odstrčila a on se divil: „Marto, vy neumíte líbat?“ A já na to: „Umím, ale toho, koho chci.“
Asi za rok přišel a povídá: „Marto, už jsem rozvedenej. Nešla byste se mnou dělat družičku Honzovi Třískovi a Káje Chadimový? Oni se vdávaj.“ Tak jsem s ním na tu svatbu šla. A tam už mě začal zvát večeři. Když za mnou pak přišel do divadla asi podruhé nebo potřetí, tak už se v Rokoku začali všichni potutelně usmívat... No, chovala jsem se jako naprostá slepice, která se cítila zaháčkovaná tím, že jsem s ním šla párkrát na večeři. Do té doby jsem nikde neflámovala — maximálně jsem se občas vyskytla s Luďkem Hulanem ve Viole, kde jsme vystupovali, ale v Praze jsem prakticky žádné jiné hospody neznala.

Na rande jsem s sebou musela brát i své dva pudlíky. Oni byli navyklí, že chodím v jedenáct domů z divadla. Když jsem se zdržela s Němcem, tak capkali po parketách u dveří, hledali mě v mém pokoji, v maminčině pokoji... A maminka kvůli tomu nemohla spát. Takže já musela nejdřív z divadla domů pro psy, ti naskočili na zadní sedadlo a pak jsme teprve jeli na večeři.

Kamila: A prosím tě, proč po tobě Honza Němec střílel? Slyšela jsem tuhle historku v různém podání, ale od tebe zatím nikdy.

Marta: Tenkrát se v Praze hrál nějaký slavný hokej, kdy jsme to Rusům nandali. A Němec mi večer volal, jestli bych nejela oslavovat s ním. V tu dobu jsme spolu chodili do společnosti, na večeře, ale nic víc v tom ještě nebylo. Když Němec volal, už jsem měla sundaný příčesek (tenkrát se nosily) a měla ho na natáčkách. Řekla jsem, že už nikam nepojedu, položila jsem telefon a najednou se na mě něco začalo sypat a kolem mě se ozvalo „hvízd“. Nejdřív jsem netušila, co se děje. A pak mi došlo, že někdo střílí. Napadlo mě, že nejspíš sedí venku na lampě. Šla jsem za maminkou do pokoje a volala na ni: „Mami, někdo na mě střílí!“ — „Tak zhasni!“ — Zhasla jsem, ale mezitím se vzbudila babička, která začala ve tmě tápat po bytě a volat: „Pomoc, pomoc!“

Když jsme ji dostaly zpátky do postele, tak se maminka po čtyřech doplížila k telefonnímu seznamu, aby zavolala policajty. Do pěti minut tam byli nějací generálové, kteří měli pod uniformama pyžama; zřejmě si mysleli, že mi jde opravdu o kejhák. Zjistili, že se střílelo z ulice a ptali se mě, jestli jsem se s někým nepohádala. Mě vůbec nenapadlo, abych si to nějak spojila s Němcem. No a on se mi po týdnu přiznal: „Marto, to jsem střílel já.“ Jak byl ten večer namazaný, tak ho popadla lítost, že s ním nechci jet slavit. Ale nechtěl mě zabít, jen mi chtěl vystřílet do arkýře monogram. A tak jsme hned jeli do Bartolomějské, aby se udal. To už mu byla kriminálka na stopě, protože našly úplně stejné projektily v jeho autě i v bříze na Slapech, kde si jako terč pro cvičnou střelbu přilepil Husákovu podobiznu.

O autorkách:

Marta Kubišová (* 1942)

Profesionální zpěvačkou se stala v roce 1963, kdy nastoupila do plzeňského Divadla Alfa. O rok později získala angažmá v pražském Rokoku, kde spolupracovala s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem, s nimiž později založila trio Golden Kids. Její kariéru zastavila sovětská okupace, proti níž se postavila. Jako mluvčí Charty 77 ji pronásledovala StB a na pódia se směla vrátit až po roce 1989. Vyšel jí tucet sólových alb, nejznámější z nich, Songy a balady, poprvé roku 1969.

Kamila Moučková (* 1928)

Začínala jako herečka, v roce 1946 nastoupila do angažmá v Horáckém divadle v rodné Jihlavě. Po přestěhování do Prahy udělala konkurz na zprávařku Československého rozhlasu. Proslavila se jako televizní hlasatelka, v roce 1968 jako vůbec první ohlásila z obrazovky okupaci republiky. Kvůli svým postojům přišla na začátku normalizace o zaměstnání a po podepsání Charty 77 byl vystavena šikaně ze strany státní moci. Na obrazovku se vrátila až po sametové revoluci.

Spoluautoři:

Mgr. Vlastimil Ježek (* 1963)

Vystudoval gymnázium v Praze a v letech 1985—1990 Filozofickou fakultu UK v Praze, obory čeština a historie. Pracoval jako redaktor týdeníku MY-90, kulturní rubriky Lidové demokracie a deníku Práce, v letech 1993—1999 byl generálním ředitelem Českého rozhlasu a poté šéfredaktorem týdeníku Naše rodina. V letech 2004—2008 byl generálním ředitelem Národní knihovny ČR. Od roku 2009 je na volné noze. Je autorem či spoluautorem šesti publikací, v nakladatelství Daranus již publikoval úspěšnou knihu Střepiny chobotnice aneb Národ sobě (2009), věnovanou zatím nerealizované budově Národní knihovny na Letné.

Mgr. Zdeněk A. Tichý (* 1965)

Vystudoval SPŠ železniční v rodné České Třebové a v letech 1985—1990 Filozofickou fakultu UK v Praze, obor divadelní a filmová věda. Pracoval jako redaktor kulturní rubriky Lidových novin a Mladé fronty Dnes, zástupce šéfredaktora týdeníku Naše rodina a v úseku komunikace Národní knihovny ČR. Od roku 1999 je pedagogem katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, kde byl roku 2006 jmenován proděkanem. Je spoluautorem pěti knih, jako publicista píše především o divadle.

Tuto knihu Marta Kubišová a Kamila Moučková - Láska za časů bezčasí zakoupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Daranus.

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout