Má kamarádka
je velmi hodná ženská. Má fenu ohaře Ritu, které se ráda věnuje. Když tuhle
zase jednou šla s Ritou na procházku, pes veden loveckým pudem narazil na
holuba. Holoubek seděl v parku na trávě a zřejmě měl poraněné křídlo,
protože Rita neměla problém ho dohnat a uchopit do zubů. Ač kamarádka ihned
zakročila, holoubek byl Ritou pochroumán. Z jeho tělíčka vytékala krev,
ale holub žil. Přece ho tu Lenka nenechá? Rozhodla se, že se pokusí holuba
zachránit. Když mi to, protože jsme se právě potkaly, řekla, dost jsem jí to
vymlouvala.
„Vykašli se na holuba. Vždyť se hubí, přenášejí nemoci a celkově škodí. Navíc za léčbu dáš peníze, a jistě ne malé,“ domlouvala jsem kamarádce.
Ta se ale rozhodla holubovi pomoci. Holuba svírala v dlaních, Ritu držela od ptáka dál, a utíkala pro tašku. Do ní holoubka uložila. Vypadalo to, že mu může pomoci, protože vystrašený holub ji ze strachu klovl do prstu. Měl ještě dost sil. Přesto mu to neměla za zlé. Psa nechala doma a s holubem v tašce zamířila k veterináři, který obvykle ošetřoval Ritu.
Když lékař viděl holuba, zpočátku se podivil. Myslel, že Lenka přišla kvůli psovi. Co by ale veterinář neudělal pro peníze? Náš zákazník, náš pán, a tak lékař holuba ošetřil. Sešil mu ránu, prodal léky proti zánětu i bolesti a poradil Lence, jak se má o holuba starat. Cestou z kliniky se Lenka stavila pro zrní pro nového nájemníka.
Byla jsem překvapená, když jsem k Lence přišla za dva dny na návštěvu. Rita si na holuba zvykla, už ho nenapadala a holub se měl v domácnosti víc než dobře. „Podívej, jak je chytrý,“ libovala si Lenka. Nevím, co považovala za chytré. Jestli to, že holub trefil do klece, ve které měl krmení, nebo to, že pokálel celou domácnost. Víc než týden žil holub v Lenčině domácnosti. Zkrotl a na zavolání přišel za novou paní.
„Bude se mi po něm stýskat,“ posteskla si Lenka po jednom z převazů. Holub byl téměř zdravý. Lenka mu zachránila jeho holubí život, o který ho málem připravila Rita. Rita jako by chtěla svůj hřích odčinit, dovolila holubovi zobat z jejích granulí. Ano, i psí granule mu chutnaly, nebyl vůbec vybíravý.
Nastal den,
kdy Lenka holuba vypustila znovu do přírody. Zamávala ptačímu kamarádovi a
myslela si, že ho už neuvidí. Opak byl ale pravdou. Od onoho dne se holub za
Lenkou vracel. Přilétal k ní na balkón, rozkloval vše, co tam měla, celý
balkon pokálel a zase odletěl. Jednoho dne, bylo krásně teplo, šla Lenka na
celý den k mamince. Doprovázela ji Rita. Okna bytu nechala dokořán.
Kamarádka bydlí v pátém patře panelového domu, a tak nehrozí, že by jí
někdo oknem vlezl do bytu. Až na holuba. Zachráněný holub přiletěl do bytu, kde
chvíli žil, celý ho prolezl, sezobal, na co přišel a zaujaly ho nové tapety.
Lenka měla pouhý jeden den nově vytapetovanou kuchyň. Holubovi se ale zřejmě
její vkus nelíbil, a tak novou výzdobu zcela poničil. Zobákem strhal tapety ze
zdi a spokojeně odletěl.
Když se Lenka vrátila domů, myslela zpočátku, že u ní byli zloději. Když ale pochopila, co se stalo, začala okna zavírat. I v parném létě větrala pouze, když mohla byt hlídat. Bála se, že vyléčený holoubek se jí odmění po svém. Nejednou jsem jí řekla, že měla holuba nechat svému osudu. To by ale nebyla Lenka. Až po roce se za ní holub nestavil. Zřejmě už odpočívá v ptačím nebi. Lenka ale věří, že její holub někde potkal tu pravou holubici a žije šťastným ptačím životem. A tak ji při tom nechme…
ChytráŽena.cz