Prozkoumáme stavbu obléhaných obřích pevností a odhalíme, jaké strategie byly využívány obránci k tomu, aby vydrželi, ale i útočníky, aby prorazili a zvítězili. Díky digitálním trikům, dramatickým rekonstrukcím a poznatkům předních odborníků se ponoříme hluboko do zákulisí napínavých a strhujících vojenských střetů – a ocitneme se mezi konstrukčním géniem vojenských stratégů a důmyslností výjimečných válečníků. Nakoukněte do historie spolu s Prima ZOOM.

Fascinující bitvy a jejich důležité pevnosti na Prima ZOOM:

Od 1. 11. 21.10 – Obležené pevnosti: Legendární bitvy

Dokument se zabývá historií vzniku hradu Gaillard, který nechal v roce 1196 postavit anglický král a vévoda z Normandie Richard Lví srdce. Ten chtěl svému rivalovi, francouzskému králi Filipovi II. Augustu, zabránit ve vstupu do Normandie a získat moc nad řekou Seinou. Tato stavba, která se nacházela poblíž vesnice Les Andelys, měla být nejmodernější pevností středověké Evropy. Stavba hradu trvala pouhé dva roky a na tehdejší dobu dosáhla rekordně vysokých nákladů. Hradu Gaillard si však král Richard příliš dlouho neužil, neboť umírá již v roce 1199. Po jeho smrti nastupuje na anglický trůn jeho mladší bratr Jan Bezzemek, který v boji s Filipem II. Augustem ztrácí většinu Normandie a také přichází o hrad Gaillard. Ten v roce 1202 po sedmiměsíčním obléhání padl.

Na počátku 17. století bylo přístavní město La Rochelle považováno za nedobytnou pevnost. Díky svému důmyslnému opevnění a své poloze bylo chráněno pobřežím Atlantického oceánu i rozsáhlými močály kolem něj. Obchodní centrum bylo také důležitou baštou protestantské církve, podporované svým důležitým spojencem – Anglií. Tato určitá nezávislost byla trnem v oku francouzskému králi Ludvíku XIII., který pověřil svého ministra, kardinála Richelieu, aby město dobyl.

Po několika neúspěšných pokusech dobýt město z přilehlé krajiny přistoupil Richelieu do té doby k výjimečné taktice. Rozhodl se vybudovat na moři hráz, která by zabránila zásobovat město. Tuto velice nákladnou taktiku nedokázal překonat ani největší spojenec města, Anglie. Město La Rochelle se po čtrnácti měsících obléhání vzdalo. Z původních 28 tisíc obyvatel přežilo blokádu pouze 5 tisíc. Proto se obléhání La Rochelle řadí k nejvražednějším ve francouzské historii.

Snímek popisuje obléhání města Orléans. Toto město bylo v roce 1428 posledním významným strategickým bodem, který museli Angličané dobýt, aby získali nadvládu nad celou Francií. Obě země totiž spolu válčily v rámci stoleté války. Angličané nejprve zvolili již známou techniku obléhání, kterou chtěli orleánské obyvatele vyhladovět, a tím je donutit se vzdát. Kolem celého města začali stavět dřevěné pevnosti, kterými chtěli ovládnout zásobovací cesty do města.

První chybu Angličané udělali, když nepostavili pevnost severovýchodně od města. Zásobování mohlo částečně fungovat. Další útok Angličanů byl veden přes strategicky důležitý most přes řeku Loiru. I tento pokus Angličanům nevyšel. Důležitý zvrat v bojích mezi Angličany a Francouzi znamenal až příjezd Johanky z Arku. Prosté dívce prý nařídil samotný Bůh, aby osvobodila město Orléans a umožnila korunovaci Karla VII. v Remeši. Johanka s francouzským vojskem postupně dobyla a obsadila všechny obléhací pevnosti okolo města. Angličané kapitulovali 8. května roku 1428, pouhých devět dní po příjezdu Johanky z Arku.

Alésie bylo mohutně opevněné oppidum galského kmene Mandubiů na vyvýšenině chráněné dvěma řekami. Dnes je nejčastěji ztotožňováno s obcí Alise-Sainte-Reine poblíž Dijonu v Burgundsku ve východní Francii. Obléháním a dobytím Alésie v roce 52 př. n. l. rozdrtil Caesar poslední pokus zabránit mu v podmanění celé Galie. Archeologické vykopávky v Alise-Sainte-Reine probíhaly už v době Napoleona III. Indicie, že jde o historickou Alésii, byla vykopána v roce 1839. Jednalo se o kamenný obelisk s vytesaným nejdelším známým galským nápisem. Nápis byl koncem dvacátého století rozluštěn jako věnování budovy bohu Ucuetisovi (patronu kovářů). V roce 52 př. n. l. se stala Alésie místem bitvy mezi Římany vedenými Juliem Caesarem a Galy vedenými Vercingetorixem. Výsledek bitvy určil osud celé Galie.

Římané zde zvítězili, a završili tak své dobyvatelské tažení nazývané galské války, vedoucí k podmanění Galie. Bitva je podrobně popsána v Caesarových Zápiscích o válce galské. Během pouhých šesti týdnů bylo vybudováno obléhací opevnění v délce patnácti km kolem Alésie a další 21 km dlouhý vnější prstenec opevnění, který Caesarova vojska chránil proti galským posilám přicházejícím zvnějšku. Archeologické analýzy leteckých fotografií Alise-Sainte-Reine existenci těchto opevnění potvrzují. V lokalitě bylo nalezeno mimořádně mnoho pozůstatků bitvy: 30 úlomků přileb, 116 součástí štítů, 15 mečů, 40 úlomků části římských mečů a dýk, 392 kusů výstroje, 146 hrotů šípů, 11 střel do katapultu, 29 olověných střel do římských praků a mnoho dalších předmětů. Dvě z nalezených olověných střel do praku byly signovány T. Labi, což se interpretuje jako podpis Caesarova legáta Tita Labiena.

Kapitulací obránců samotná Alésie nezanikla. Během dalších desetiletí římské okupace dostává Alésie postupně městský charakter. Zatímco architektura soukromých domů se vyvíjí pomalu a jsou dále stavěny z materiálů snadno podléhajících zkáze, prochází centrum města zásadní rekonstrukcí. Chrám je stržen a nový je postaven z kamene. Síť ulic je organizována kolem politického a náboženského centra. Monumentální centrum se postupně přesouvá na východ od původního centra a na západě vyrůstá divadlo.

Bývalé oppidum tak bylo obýváno nepřetržitě, na rozdíl od mnoha jiných lokalit, které byly opuštěny. Důvody pro toto trvalé osídlení mohly být náboženské povahy. Rozvoj města trvá až do poloviny třetího století, kdy začíná pokles způsobený politickou a ekonomickou krizí Římské říše. Germánská invaze v roce 269 město vážně poškodila, ale bylo znovu obnoveno. Druhý germánský útok v roce 276 město devastoval zcela a k rekonstrukci už nedošlo. Hutnictví železa a bronzu v lokalitě mizí. Dlouho přežívající svatyně bohyně Kybelé je opuštěna kolem roku 370. Od počátku pátého století, v podstatě s nástupem křesťanství, je již Alésie definitivně v troskách.