Lék na odvykání plen

Když byly děti malé, má žena musela po těžké operaci do lázní. Dostala přiděleny lázně v červenci do Karlových Varů. Byl to celý měsíc, po který jsem se měl postarat o děti, přitom mladší z dcer byla ještě v noci na plenkách. Žena znejistěla. „Myslíš, že to mám vzít? Dokážeš se o holky postarat?“ ptala se.

Starší z dcer chodila tehdy do mateřské školy. Ta byla v čase prázdnin uzavřená. Mohla sice navštěvovat jinou mateřskou školu, já se ale rozhodl nechat si děti doma, protože mi zaměstnavatel vyšel vstříc a dostal jsem volno v práci po celý měsíc. „Jsou to přece mé děti? Bude jim se mnou dobře, uvidíš,“ uklidňoval jsem svou ženu. Po pravdě, neuměl jsem si následující měsíc představit. Má žena ale lázně potřebovala. A tak jsme ji doprovodili k vlaku a nastal měsíc bez ženy.

Vždy jsem miloval přírodu a čundry. Na jednom z čundrů jsem kdysi poznal i svou ženu. Když pak přišly děti, přestali jsme jezdit pod širák a do přírody jsme si vyšli maximálně na procházku. Teď se mi zdálo jako ideální pokračovat v přerušené aktivitě. Rozhodl jsem se s dětmi vyrazit na měsíc do přírody. Starší dcera měla za pár měsíců čtyři roky a mladší něco přes rok. Ten červenec byl velmi teplý, a tak jsem věřil, že v přírodě přežijeme lépe, než v panelákovém bytě na sídlišti. Důkladně jsem zabalil vše potřebné a vyrazili jsme do lesů.

V lese, u rybníků a u jezera jsme strávili dohromady tři týdny života. Dětem příroda a koupání v přírodě prospívaly. Mladší dceři jsem na noc nedával plenu, protože bylo jednodušší ráno ji opláchnout v potoce a jít dál. Děti běhaly po lese, sbíraly borůvky, vařil jsem na ohni v kotlíku. Chystal jsem k snídani míchaná vajíčka nebo jsme doplnili kupovaný jogurt vlastnoručně nasbíraným lesním ovocem. Z ovoce a maliníkových, ostružiníkových a borůvkových listů jsem vařil i voňavý čaj. Je pravda, že starší dceru píchla vosa do prstu a mladší jednou poštípali lesní mravenci, děti ale zažily večerní chvíle u ohníčku, viděly zapadat sluníčko a ráno ho opět vycházet, běhaly bosé po louce a viděly ryby v rybníce. Viděly toho víc, než by mohly vidět na sídlišti.

Po měsíci stráveném v lese a u vody jsme se vrátili domů opálení a šťastní. Doma ve schránce na nás čekalo několik pohlednic od mé ženy z lázní. Děti měly radost, když jsem jim oznámil, že si pojedeme další den pro maminku. Byl jsem se ženou domluvený, že pro ni přijedu naším vozem, aby nemusela zpět domů opět vlakem. Měli jsme pro ni velké překvapení. Mladší z dcer nejspíš pochopila, že je pro ni výhodnější využívat nočník, než aby absolvovala ranní očistu v řece, a tak přestala používat pleny i v noci. Zatímco její vrstevníci dál plenky potřebovali, naše dcera byla zcela bez plen.

To bylo radosti! Manželka děti podělila o hračky a lázeňské oplatky, které jim v lázních nakoupila, i pro mě měla dárek, já jí přivezl srdce z perníku, které jsem pořídil cestou do Varů, a rodina byla opět pohromadě. Bylo znát, že ženě lázně pomohly. Byla odpočatá a veselá. Jen se po prvním týdnu moc divila, když se starší z dcer ptala: „Maminko, kdy zase pojedeš do lázní?“

A tak jsem konečně prozradil, kde jsme byli celý měsíc. Žena, která doposud tvrdila, že děti jsou na čundr nebo stanování ještě malé, změnila názor. Od té doby jsme vyráželi do přírody pravidelně. Mé dcery tak vyrostly v lásce k přírodě a stejně později vychovaly i své děti. Všechna má vnoučata přestala nosit plenky právě po pobytu na čundru nebo pod stanem.

Svehlava - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete