Lék pro sousedku

V našem domě bydleli manželé Sojkovi. Byl to spořádaný pár, kterému odrostly děti, a manželé zůstali sami. Pan Sojka byl už v důchodu a paní Sojkové do něj ještě scházel asi rok. Pan Sojka se sám doma nudil. Když byla jeho žena v práci, bylo mu smutno, a tak si pořídil fenku zlatého retrívra, Seli. Paní Sojkové to nebylo po chuti. Nikdy neměla psy v oblibě. Snesla je, když s nimi procházel někdo po ulici, ale chovat psy ji nikdy nenapadlo. 

Měla celý život dost starostí, nejdříve pečovala o děti, o domácnost, poslední dobou už také o manžela. Stárli. Její muž to chápal. Venčil psa výhradně sám a snažil se s pejskem ženu nezatěžovat. A tak se paní Marcela, jak se jeho žena jmenovala křestním jménem, leckdy přistihla, jak hladí chlupatou hlavu svěřenkyně svého muže. Seli byla hodným a chytrým psem. Pozornost si nevynucovala, ale byla za ni ráda. Marcela se s pejskem snesla, to panu Sojkovi, vlastním jménem Karel, stačilo. A tak paní byla smířená s tím, že v jejich domácnosti žije také pes, a pán byl vděčen za to, že může trávit čas, kdy jeho žena byla v práci, procházkami s ním.

Později, když už byla v důchodu i paní Marcela, starý pán náhle zemřel. Bylo to opravdu nečekané, ve spánku mu selhalo srdíčko. To už i paní Sojkovou trápilo zdraví. Špatně se jí chodilo, zadýchávala se a trápila ji arytmie i cukrovka. První, v co paní doufala, bylo, že si rodinnou fenku vezme některé z jejích dětí. Sojkovi měli tři děti. Všechny tři byly dobře situované a zajištěné. Měly už své rodiny. Ovšem všechny děti byly tak časově vytížené, že ujmout se fenky natrvalo odmítly. Vypadalo to, že Seli skončí v útulku a stará paní se usouží. Moc se trápila. Jednu dobu to vypadalo, že odchod muže a své vlastní zdravotní problémy neunese.

Paní Sojková se obrátila na psí útulek ve městě. Chtěla v něm odložit krásného retrívra. Útulek se pejska z kapacitních důvodů nedokázal ujmout. Bylo jí proto navrženo, aby počkala, až se místo uvolní. A tak Seli zůstala prozatím doma, kde vyrostla. Paní se musela, ač jí zdraví moc nesloužilo, o psa postarat. Teprve nyní poprvé vyšla se psem na procházku. Po letech se poprvé setkala s ostatními majiteli psů ze sídliště. Téměř každý Seli znal. Ano, Seli byla hravá a hodná fenka. Měla spoustu psích i lidských přátel. Lidé se zvědavě ptali na pana Sojku. Byli překvapeni, když se dozvěděli o jeho odchodu. Vždyť to bylo teprve nedávno, co se procházel se svým psem! Díky ostatním lidem, kteří znali retrívra víc, než paní Sojková, zjistila teprve stará paní, že oddaná fenka, ač už také není nejmladší, je náramně hravá a společenská a začala ji víc poznávat. Seli se snesla s každým psem, kterého potkali.   

A tak stará paní, která by nejspíš jen seděla doma, vzpomínala a smutnila, musela ráno, přes den i večer se psem. Musela se psovi postarat o stravu, a vlastně i pobavení. Zpočátku s problémy a námahou udělala stěží kolečko kolem domu, později ale procházky prodlužovala a postupně zjišťovala, že na zdravém vzduchu se jí lépe dýchá. Ani nohy ji už tolik nebolely. Pravidelnou procházkou získala kondici a posilovalo se i její srdce. Dokonce i lékař si toho při preventivní návštěvě v ordinaci všiml. Klesla i hladina cukru v krvi a paní bylo sníženo dávkování léků.

Když se lékař paní se zájmem ptal, co se skrývá za jejím zlepšením zdravotního stavu, ukázala mu fotku v peněžence. Byla na ní Seli. Ano, stará paní si nejdříve neuměla představit, co si s pejskem počne. Když ale poznala, jak oddaný a milující tvor pes je, najednou si neuměla představit, co se stane, až přijdou z útulku a oznámí jí, že se pro Seli uvolnilo místo. To se také brzy stalo. A paní Marcela Sojková udělala to, co jí přikázalo její srdce. Fenku si nechala. Byly dávno dobrými kamarádkami. V případě, že by třeba musela být paní hospitalizovaná v nemocnici, děti by psa na omezenou dobu pohlídaly. To věděla. Vždyť i ony měly Seli rády. A paní si už bez psa neuměla svůj život představit. Co by vlastně dělala? Stěžovala by si, smutnila a úpěnlivě sledovala svůj zdravotní stav? Soužila by se až do chvíle, kdy by to její srdce neuneslo. Takto díky Seli omládla, věk ani zdravotní potíže si nepřipouští a díky pravidelným procházkám prospívá svému zdraví.

Často usíná se Seli, která si oddaně položí svou hlavu na její polštář. Je to vlastně to jediné a nejdražší, co jí po milovaném muži zůstalo.

A my všichni věříme, že Seli paní Sojkové prodloužila život a dostala ji z nejhoršího. A to se řekne, že je to jen obyčejný pes…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10