Mladá slovenská muzikálová zpěvačka a herečka Lenka Machciníková si v nedávné době v Divadle Kalich zahrála roli Sofie v muzikálu s hity Mira Žbirky Atlantida. Ve stejném muzikálu účinkuje také na svém rodném Slovensku. V Bratislavě působí mimo jiné také v muzikálech Cats-Mačky, Mamma Mia! nebo Šľahačková princezna. Nejen o hostování na české muzikálové scéně se rozpovídala v následujícím rozhovoru.      

Do Divadla Kalich sis „odskočila“ zahrát roli Sofie v muzikálu Atlantida, tedy stejnou roli, kterou hraješ ve slovenském nastudování muzikálu. Jak se Ti líbí takovéhle hostování na zahraniční scéně?
Lenka Machciníková: Líbí se mi moc, je to pro mě úplně nová zkušenost, přestože je to vlastně úplně identický muzikál, jako na Slovensku. Tady v Divadle Kalich je totiž úplně jiný kolektiv, nicméně hrají tu fantastičtí lidé a je to zase úplně jiné, než u nás. Takže já jsem tu spokojená, jsem tu velmi ráda a vždy se sem velmi ráda vrátím, když dostanu pozvání, abych v roli Sofie zaskočila.

Je nějaký rozdíl mezi hereckými kolegy „doma“ a tady v Divadle Kalich? Hrají muzikál jinak kolegové v Čechách a jinak kolegové na Slovensku?
Lenka Machciníková: To se asi nedá takhle specifikovat, jak to kdo hraje. Je to spíš o takové té symbióze mezi kolegy. Když člověk už poněkolikáté hraje s těmi samými lidmi, tak už je tam jakési spojení, které ani nemusí být nijak verbální. Prostě se na sebe podíváte, a už víte, co a jak. Je tam nějaká ta chemie, kterou já tady pochopitelně zatím tolik necítím a ani cítit nemohu. Možná je to i tím, že mluvíme jinou řečí, přestože si samozřejmě všichni rozumíme. V tom je to tedy rozhodně jiné. Já jsem s českými kolegy netrávila tolik času, takže to okolí vnímám trochu jinak. Nicméně si myslím, že jsou tu všichni výborní, stejně jako jsou všichni výborní u nás. Režisér Ján Ďurovčík by určitě nevybral někoho, kdo není výborný, ne? (smích)

Cítíš také nějaký rozdíl mezi českým a slovenským divákem?
Lenka Machciníková: Ano, určitě mezi nimi cítím rozdíl, ale například během dnešního představení diváci reagovali velmi aktivně, a to tak, že se v podstatě vyrovnali těm slovenským. Vy jste takoví tišší, takoví klidnější diváci, ale třeba to tak vnímám proto, že muzikál Atlantida je přece jen víc „doma“ u nás. Možná proto jsou slovenští diváci odvážnější, co se týče potlesku a ocenění herců. Nebojí se dát najevo své emoce. Ale zase na druhou stranu musím poznamenat, že i čeští diváci jsou velmi vděční.

Je účinkování v Divadle Kalich Tvou první zkušeností na české scéně?
Lenka Machciníková: Ano, je.

Je poměrně časté, že řada slovenských muzikálových hereček přichází za prací do Čech. Lákalo to někdy i Tebe?
Lenka Machciníková: Lákalo mě to v době, kdy jsem byla na střední škole, nicméně průběžně jsem dostávala různé pracovní příležitosti, a tak jsem neměla úplně čas myslet na to, že bych odešla, když jsem měla práci na Slovensku. Ono možná právě proto, i když netvrdím, že jen proto, řada lidí ze Slovenska odchází do Čech. Myslí si, že je tu více příležitostí, což opravdu je. Já mám ale Slovensko ráda, mám ráda lidi, se kterými jsem v divadle v podstatě vyrostla, a možná je to také o mojí pohodlnosti. Už nechci začínat někde znovu od začátku, protože to opravdu není sranda - čeština, nový kolektiv lidí a navíc člověk si za ty roky na Slovensku nasbírá i nějaké ty kontakty. Takže v sobě na to asi nemám tu troufalost a myslím si, že vlastně ani není potřeba odcházet. Ale když přijde nějaká příležitost si sem tam odskočit zahrát do Prahy, tak jsem za ni samozřejmě ráda.

Co je tedy Tvou největší srdcovkou, co se práce týče? Je to spíš divadlo, nebo například natáčení pro televizi?
Lenka Machciníková: Moje největší srdcovka je určitě divadlo. Jinak mou takovou prvořadou aktivitou je zpěv, tomu se věnuji mimo divadlo asi nejvíce. Zpívám v kapele Replay Band, se kterou máme celkem dost práce, skoro každý víkend máme nějaké koncerty a tak, takže jsem stále v jednom kole. Je to fajn, mít nějaké aktivity i mimo divadlo, ať už z finančních důvodů, nebo i proto, že nejsem fixovaná na jednom místě. No a občas se naskytne nějaká příležitost také v seriálech, nějaké epizodní role. Určitě bych ale sama sebe specifikovala především jako muzikálovou zpěvačku a herečku. Ty další věci a aktivity okolo jsou pak různé, podle příležitosti.

Když se podíváme trochu do budoucnosti, plánuješ už třeba rodinu, nebo je to pro Tebe něco hodně vzdáleného?
Lenka Machciníková: Určitě plánuji, nejsem typ člověka, který se neustále žene jen za prací. Na druhé straně je ale ještě mnoho divadelních postav a muzikálů, ve kterých bych si chtěla zahrát, a chtěla bych to stihnout před tím, než budu mít dítě. Nicméně já říkám: „Děti se neplánují, děti přicházejí v tu chvíli, kdy mají přijít.“ Takže tomu nechávám volný průběh, a pokud mi moje rodinná situace dovoluje pracovat, tak pracuji a do budoucnosti příliš nehledím. To jsem dělávala dříve a zbytečně jsem pak tápala, co bude a jak to bude. My všichni, co děláme umění, víme, že nějaké plánování a budování si priorit pro budoucnost moc neexistuje, protože se nám věci neustále mění za pochodu. Jeden den nemusím mít práci a hned ten další mi může někdo zavolat, že dělám ten a ten projekt, a vše je pak najednou jinak.

Takže jsi vlastně vyzrála v úplně jinou životní filosofii.
Lenka Machciníková: Ano, mívala jsem veliké ambice a myslela si, bůhvíco ze mě nebude. (smích) Ale ambice mám v zásadě pořád, protože se samozřejmě chci posouvat, ale už to pro mě není taková ta „modla“, kdybych si říkala: „Tohle musím, a když to nevyjde, tak už se nikdy nenaskytne nic jiného.“ To už vážně ne. (smích)    

Co Tě baví mimo divadlo?
Lenka Machciníková: Mimo divadlo? Určitě sport, podle toho na co je zrovna sezóna, takže v zimě lyže, v létě třeba wakeboard. No a pak přátelé a rodina. Ráda trávím čas se svou rodinou, jsou moje velká opora. Máme sice nastavená nějaká pravidla, ale jinak jsme všichni spíš kamarádi, a to je super. Určitě ale nijak nesedíme doma, nesnáším stereotyp, a i když třeba někdy nadávám, že mám spoustu práce a nic nestíhám, tak jsem za to ráda. Vždy mám radši v životě ta období, kdy nestíhám, než období, kdy nevím do čeho píchnout.

Co Tě čeká v nejbližší době po návratu na Slovensko?
Lenka Machciníková: Čekají mě představení muzikálu Mamma Mia! v bratislavském Divadle Nová scéna, čeká mě nějaké hraní s kapelou a čeká mě také natáčení jednoho slovenského seriálu, ve kterém mám epizodní roli, takže je stále co dělat. Ale já jsem za to ráda. Jak jsem říkala, ráda chodím mezi lidi, ať už jsem někam pozvaná, nebo si třeba nějakou akci naplánují sama. Jsem typ, který vyhledává společnost, sezení doma není nic pro mě. (smích)

Prý je Tvým velkým koníčkem také móda. Utrácíš za ni hodně peněz?
Lenka Machciníková: Ano, je to tak, zrovna se chystám na „Bratislavské módne dni“, což je událost, kterou velmi ráda navštěvuji. Jinak mám to štěstí, že už v tom umím běhat, a vím co kde koupit a za kolik, aby to nebolelo. (smích) Ale určitě nejsem zastánce toho, aby se za oblečení utrácely nějaké extrémní částky, to určitě ne. Přeci jen jsou to pořád jen věci, a navíc doba je taková, že je skoro každý týden v módě něco jiného. Ale samozřejmě jsem žena a občas si také ulítnu na nějakých „zbytečnostech“. (smích).