Lesní chrám

Brázdím lesy už hezkých pár let. Nachodil jsem spousty a spousty kilometrů, vyšel nemálo kopců, přebrodil několik řek, přeskákal řadu potoků a nasbíral velké množství hub, malin, jahod a borůvek. Něco jsem rozdal, něco zkonzumoval a něco mám ještě v mrazáku.

Co je mi xy let, za svůj život jsem se setkal s mnohým. Uvědomuji si ale nový trend, který ani já, pamětník, neznal. Poslední dobou v našich lesech nalézám to, co tam nepatří. Jistě, vždy se v lese válely odpadky, lahve a sklenice od nezodpovědných návštěvníků. Poslední dobou ale někdo snad do lesa vynáší svůj šatník. Že by mu došly skříně?

A tak prosím lidi, co do lesa vcházejí: „Prosím vás, lidé, opravdu si zkontrolujte, v čem do lesa vcházíte, a hlavně to, v čem les opouštíte!“

Já si do lesa nepřišel doplnit svou garderobu, přestože jsem nedávno našel dokonce nepoužitá balení spodního prádla i s visačkou, nechci ani doplnit vybavení své domácnosti o mikrovlnky, rádia, hračky, židle, křesla, gauče apod. A pochybuji, že to má někdo jinak. Že by místo do butiku zamířil rovnou do lesa? Jen pár měsíců fotím mimo hub, srnek a zajíců i podprsenky, kalhotky, trenýrky a další svršky, které tu „člověk“ zanechal. Při představě, že by něco takového dělaly srnky, zajíci, medvědi, vlci nebo divoká prasata mi vstávají vlasy na hlavě. Á propos, divoká prasata… Není tím největším, nejšpinavějším a nejhloupějším prasetem často právě člověk? Ničí to, co sám nevytvořil, úmyslně, systematicky a opakovaně. A je to právě člověk, kdo se pak hádá, nadává a stěžuje si, že se k nám chová příroda macešsky. Bouřky, zemětřesení, tornáda, potopy, nebo naopak sucha, to je to, co ho rozčílí.

Ale co by řekl, kdyby příroda vnikla k němu do obýváku, odložila si tam plechovky od sardinek, shnilé potraviny a třeba gauč, z kterého lezou péra? Sotva by po této návštěvě uklidil, byla by tu zase, aby si odložila spoďáry a podprsenky, roztrhané čepice a ušmudlané gatě. Člověk se bez přírody neobejde, to je jasné. Na rozdíl od toho příroda tu byla dávno před člověkem, a pán tvorstva jí nikterak nechyběl. A tak se vy, co toto děláte, chytněte za frňák a jděte do sebe. Protože když ne vaše děti, tak vnoučata, pravnoučata a ty po nich vás jednou proklejí. Nežijeme jen teď a po nás potopa! Po nás přijdou další, naše krev, naše pokračování, a mělo by nás zajímat, do čeho přijdou a jak se jim tu bude žít.

Ve stejnou dobu, jako jsem začal fotit to, co člověk v lese po sobě zanechal, jsem začal pomaličku les uklízet. A přidali se i jiní. Občas potkám mladé, starší i kmety, jak s sebou nesou pytle s odpadky, které nasbírali po druhých. Velice mě těší, když potkám celé rodiny i s dětmi. To je příklad hodný následování! Nemusíme přece naše potomky učit jen hrát počítačové hry, konzumovat nezdravá jídla, vulgárně mluvit, nadávat a dělat z naší planety veřejnou skládku? Můžeme jí prospět, a tím získat dobrý pocit a nachystat něco krásného pro naše potomky.

A proto doporučuji všem svým známým, aby si do lesa k nožíku na houby, košíku, kyblíkům na borůvky apod. brali i pár drobností, které se jim vlezou pohodlně do kapsy. Když si každý vezme s sebou pár igelitových pytlů nebo tašek a gumové rukavice, bude na světě o chloupek lépe. A když to udělá opravdu každý, budeme proti těm lumpům a „prasátkům“, co do lesa odkládají vše, co nechtějí, v přesile. Možná se pak i oni zastydí a nebude jim na obtíž vzít s sebou domů nebo do nejbližšího kontejneru např. plechovku od rybiček či lahev od nápoje. Když je dokázali donést do zeleného chrámu lesa plné, jistě jim zbude ještě dostatek sil, aby je vzali zpět prázdné.

Už se těším opět do lesa. Doufám totiž, že uvidím ty uvědomělé a smetiště z našich lesů bude pomalu mizet.

PS: Nepíšu proto, abych byl chválen, ale proto, že mám přírodu rád a sám na ten nepořádek skutečně nestačím. Stačí mi, když se ke mně přidají další, a hlavně ubydou ti, kteří páchají v lese zlo. Určitě všichni nezmizí, ale každý kousek mínus a každý dobrovolný uklízeč plus, budou pro les a přírodu přínosem. Děkuji.

čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete