„První oddíl – sportovní odpoledne, druhý oddíl – putovní tábor…“, dál jsem už neposlouchala. To léto jsem trávila prázdniny na táboře nedaleko řeky Sázavy. Každý oddíl spal jednu noc ve stanech asi 3 km od tábora. A tento den nastal právě dnes pro nás – tehdy nejstarší děvčata. Všechny jsme se moc těšily. Ráno po snídani jsme si sbalily baťůžky s osobními věcmi, vedoucí nám přidaly ještě nějaké potraviny a vyrazily jsme.

V našem provizorním tábořišti na nás čekal oddíl mladších dívek, předaly nám stany, zbylé zásoby jídla a popřály nám krásný pobyt. Potom se společně se svými vedoucími vydaly na cestu do tábora. S námi zde zůstal vedoucí Jarda a naše vedoucí Jana a Zuzka. Nejdříve jsme se nastěhovaly do stanů, Jarda nám řekl, kde co v okolí je (dobře to tu znal, protože tu byl se všemi oddíly) a potom jsme se šly koupat. K obědu jsme si uvařily brambory v kotlíku a opekly landšmít na provizorním grilu. Moc nám všem chutnalo. Uklidily jsme po obědě a vypravily se do lesa na houby a maliny. Odpoledne rychle uteklo a nastal večer. Opékaly jsme si buřty, Jarda hrál na kytaru, zpívalo se a spát jsme šly až kolem půlnoci. Všechny jsme hned usnuly. Ráno nás probudil hvizd píšťalky. Vstávat se nám nechtělo, ale musely jsme, protože bylo skoro 9 hodin. Některé z nás připravovaly čaj na snídani a ostatní chtěly mazat chleby. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme zjistily, že bochníky chleba, které jsme si včera přinesly, jsou pryč. Ihned jsme se obrátily na Jardu, který spal u naší „spižírny“. On prý o ničem neví. Naše vedoucí Janička navrhla, že si uděláme bramboračku. Pár brambor tam zbylo, houby jsme  nasbíraly včera a že jsme neměly zeleninu, nám ani nevadilo.

Během hodiny bylo hotovo a my jsme se usadily s ešusy kolem ohně a snídaly. Najednou jsme si všimly občasných pohybů v lese. Jarda nám sice tvrdil, že nic nevidí, ale nám to nedalo. Sledovaly jsme tedy les a uviděly chlapce z prvního oddílu (nejstarší chlapci), jak se pomalu blíží k nám. S Janou a Zuzkou jsme se domluvily, že budeme tábor bránit a začaly jsme sbírat šišky. Nevýhodou bylo, že chlapci sledovali, co děláme. Ale vyčkávali. My také. Když se blížilo poledne, začaly jsme bourat stany a připravovat se k odchodu. Pořád jsme ale po očku sledovaly chlapce. Když byly stany sbaleny, zavelel Jarda k útoku. Chlapci měli také nasbírané šišky, tak se začalo válčit. Když šišky docházely, nenápadně jsme se přibližovaly k chlapcům. Jarda nám pomohl dva chytit a přivázat ke stromu. Počasí bylo slunečné, tak jsme je polévaly vodou a snažily se je „vyslýchat“. Samozřejmě nám nic neřekli, jen se smáli. Nakonec jsme je odvázaly a hodily do řeky. Ostatní chlapci zatím přišli i se svými vedoucími až k nám. Uzavřeli jsme tedy příměří. Teď už nám bylo jasné, že se vedoucí domluvili a postupovali podle vymyšleného scénáře. A protože vše připravil Jarda, hodily jsme ho také do řeky.

Potom jsme všichni společně poobědvali znovu objevené chleby s paštikou a vyrazili na cestu zpět do tábora. Byl to skvělý den, užili jsme si všichni plno legrace. I když ráno v nás byla malá dušička a někteří z nás měli opravdu strach, že v táboře byl zloděj.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10