Letní pobyt v Luhačovicích

Po prvním pobytu v lázních se nám nemocnost opravdu snížila, když nebudu počítat laryngitidy. Na doporučení lékařky opakovat lázně jsme začátkem roku opět začali vyřizovat lázeňský léčebný pobyt. Jelikož jsem chtěla vyloženě letní, prázdninový termín, musela jsem zjistit, jestli takový je volný. Zarezervovala jsem pobyt od 13.6. do 11.7.2012 a od dubna jsme vyřizovali vše pro pojišťovnu. Žádost byla i s doprovodem na mladšího syna, kterému v době sepisování a schvalování nebylo ještě ani 5 let.

V léčebně jsme byli už podruhé a tak jsem věděla, co a jak bude následovat. Po příjmu, obědě a částečném vybalení jsme se jako první šli podívat pochopitelně na přehradu. Byli jsme zvědaví, jak po roce vypadá, protože se šířily zprávy, že by se měla už napouštět. Ta skutečně byla kousek napuštěná, ale stále to nebylo ono. Poté jsme se těšili na lázeňské náměstí. Jelikož bylo léto a tím pádem všichni zmrzlí se už odbyli, našli jsme zde kromě hezky upravených květinových záhonů i květinový džbán. Ten jsme rok předtím právě nestihli a letos jsme ho viděli hned několikrát do týdne. Dokonce jsme objevili i fontány a prameny, které jsme také ještě neviděli. Bylo znát, že jsme přijeli v jiném období a mohli jsme podnikat více letních aktivit.

Dětem se procedury neměnily. Opět jsme měli přidané cvičení na ploché nohy a díky ekzému staršího syna měli rozděleny koupele. Perličkovou se smrkem mívali oba, ta se střídala s klasickou vanou. Mladší měl klasickou přísadu, starší ještě s přídavkem oleje.

Luhačovice Dětská léčebna po pěti dnech našeho pobytu podnikala po obědě výlet do Zoologické zahrady Zlín. Do této zoologické jsme jeli předešlý rok a tak jsem přemýšlela, jestli se připojíme. Děti mému rozhodnutí pomohly. V den výletu bylo opravdu teplo. Nemuseli jsme chodit se skupinkou dětí, ale měli jsme stanovený čas srazu u autobusu.

Zoo se nám zatím v části Etiopie trochu rozrostla o nové expozice. Nově jsme zde mohli shlédnout dřevěné sochy Waky, které jsou dokonalými kopiemi originálů. Ty lze spatřit ve vesnicích KONSO. Také jsme tu spatřili vláčky ozdobené barvami zebry nebo tygra. Byla jsem ráda, že jsme se od vchodu do zoo prvně vypravili na obhlídku doprava. Díky tomu měly děti asi největší zážitek. Volně pobíhající lemuři nám křižovali cestu, dokonce k nám přiběhli a někteří se nechali i hladit. Tato zvířátka byla až neobvykle zvědavá. Maminkám s kočárky se dokonce opírali o kola a chtěli nahlédnout do kočárku. Dokonce jsem takovou fotku zachytila společně se starším synem, který hned využil jejich zvědavosti a hladil je. Nebo jsem zachytila momentku, kdy si podává ruku s lemuří tlapkou. Bylo to stejné, jako když po psovi chcete, aby vám podal „pac“.

Pro změnu u supů na zábradlí stál zoborožec hrubozobý, dokonce jsem zjistila, že podle zbarvení hlavy (rezavohnědá) se jednalo o samici. Vyloženě si vyžadovala drbání na hlavě. Když jsme přestali, narovnala hlavu, vydala jakýsi zvuk a znovu se předklonila. Pokud jsme pokračovali, byla spokojená, pokud ne, opět se narovnala a zase vydala nějaký zvuk. Na hlavě má jen takové chmýří, ale asi jí drží pevně. Foto narovnané samice přikládám do fotek na konci článku.

Nově otevřená expozice patřila pandám. Panda je takový malinký roztomilý „medvídek“. Navíc jsme měli štěstí, že nespala a tak se při své chůzi dala i hezky vyfotografovat. Také jsme tu viděli poprvé tučňáky. Zjišťovali jsme, jak moc se zoo za dobu naší nepřítomnosti změnila a pokračovali jsme v prohlídce.

U zámku pro změnu fungovala fontána a o kousek dále jsme si všimli stezky, která začínala lebkou dinosaura zapuštěnou v kameni. Jedná se o botanickou zahradu „Rostliny z éry dinosaurů“. Našli jsme tu dinosauří stopy, další lebky, dětské archeologické naleziště a rozpůlené obří dinosauří vejce.

Tím jsme ukončili hezký výlet. Stejná zoo, jiné zážitky.

Další den bylo v Lázeňském divadle připraveno pro děti představení s Pipy Dlouhou punčochou. Za pobyt jsme šli do divadla 2x.

K létu patří bezpochyby plavání a to jsme měli hned 2x. Každý týden jsme měli dvě hodiny plavání v krytém bazénu, kde nám přibyla u bazénu vířivka s teplejší vodou, než v bazénu. Zde nejčastěji odpočívali dospělí, coby doprovod. Bazén byl vždy na stanovený čas a pokud jsme přišli dříve, mohli jsme nově využít rotoped + další dva cvičební přístroje.

A pak bazény přímo u léčebny. Padaly teplotní rekordy, že se nikomu nechtělo ani na kolonádu. Hlavní slovo měla zřejmě primářka, která povolila vyčistit a napustit bazén. Po ohřátí vody jsme zde byli každé volné odpoledne. Děti, co zde byly bez doprovodu a hlídala je sestra, tak takovou možnost neměly. Když jsme se šli projít, tak většinou to bylo do cukrárny na zmrzlinu. Jelikož večeře byla už v 17 hodin, chodili jsme poté na hřiště směrem na přehradu nebo do lázeňského parku, pokud děti nechtěly být na hřišti u léčebny.

Před koncem června bývá dětský den. Potkávala jsem letáky upozorňující na akci pro děti ke konci školního roku v Pozlovicích a já jsem přemýšlela, jak se tam dostaneme. Pěšky, až na druhý konec obce, by to bylo náročné a tak jsme jeli autobusem. Vzala jsem spoustu věcí. Nesmělo nám chybět dostatek pití, jídlo, kamera a zrcadlovka. Děti zde měly možnost jezdit na kolech a zdolávat překážky. To bylo první, co zde chtěly vyzkoušet. Jenže mladší syn ještě neuměl jezdit na kole, proto jsem byla ráda, že byla k dispozici i odrážedla.

Po jízdě mohli jít konečně projít soutěže, které tu byly připraveny. Nechali si namalovat obličej oba stejně, jako by byli dvojčata a pak se vrátili opět ke kolům. Jenže zatímco jeden jezdil, druhý se smutně koukal a čekal, až se vrátí jedno odrážedlo. Já nemohla s plným batohem na zádech, zrcadlovkou na krku, kamerou v ruce a v pantoflích za ním utíkat a přidržovat ho na klasickém kole. Mohla bych sice vše odložit, ale už bych to také nemusela najít. Jedna z týmu, co kola půjčovala, se nás ptala, proč nejezdí. Nakonec ho dobrovolně přidržovala a při třetím kolečku ho pustila a světe div se, on jezdil sám. To bylo radosti, že umí jezdit bez přídavných koleček. Sice ještě padal, ale na trávě nic nebolelo.

Další připravená soutěž se týkala pojídání palačinek. Když měly soutěžit děti, mladší syn říkal, že by to zkusil, druhý se styděl. Sice nic nevyhrál, ale prý byly dobré. Vrátil se pro svůj talířek a dal nám ochutnat. Pak jsme dostali ještě přidáno, protože jich hodně zbylo a už je nikdo nechtěl jíst, jak byli všichni nasycení.

O hodinu později jsme se procházeli kolem soutěží, když malej vykřikl. Zkoumala jsem, co se stalo, a nemohla jsem na nic přijít. Vtom přiběhl dohlížející od vzduchovek a sdělil mi, že ho zřejmě zasáhla kulička, když se odrazila. Vím, jak právě toto střílení může být nebezpečné, proto jsme byli dost daleko od nich. Taky mi říkal, že nepočítal, že doletí tak daleko a tak dostal 5 střel zdarma. Nakonec si zastříleli oba, aby jeden druhému nezáviděl.

A nejlepší nakonec z celého dne si připravil známý Michal Nesvadba. Jeho humor rozesmál jak malé diváky, tak velké.

Ani ne za týden jsme měli další velkou akci přímo na lázeňském náměstí. Informace o ní nám visela na nástěnce a sestřička později přišla s tím, že ten, kdo se bude chtít z léčebny zúčastnit (pouze děti s doprovodem) a vezme si své léčebné malé kartičky, děti budou mít startovné zdarma. Jedná se o soutěž, která se každý rok koná ve spoustě měst naší republiky. Děti závodí na kolech, koloběžkách a nejmenší mají odrážedlo. Při registraci tento rok obdrželi tričko, pití, sušenku a knihu. Družstva jsou rozdělena na dívky a kluky a ještě každá podle věku. Neměli jsme kola ani helmy. Vše jsme dostali půjčené + startovné číslo na kolo. Jeden měl kolo a druhý koloběžku. Před startem děti stihly ještě všechny soutěže, za které získaly spoustu odměn + balónky, které se v místě rozdávaly. Po jízdách následovala zábava s klaunem, který od začátku vše komentoval. Díky vysokým teplotám se děti osvěžovaly ve fontáně u kolonády. Poté ji další den musely čistit.

A hned druhý den se konal léčebnou pohádkový les. Postavičky jako Karkulka, ježibaba, Sněhurka, vodník a další dávaly dětem hádanky a úkoly a na konci u Jezírka lásky čekala princezna s odměnami.

I tento rok jsem během pobytu využila každý týden školku na 2 hodiny a terapeutka, která s dětmi cvičila, pro maminky připravila cvičení na míči. Takové cvičení bylo zajímavé, ale i náročné. Jinak když děti mívaly tělocvik s míči, maminky se také zapojovaly. Také se připravil pro děti karneval se soutěžemi a ke konci pobytu i opékání špekáčků. Ohýnek jsme si také připravili sami jako rozloučení s lázněmi. To už zde byli i tatínkové, takže taková „party“ byla opravdu veliká.

Tento pobyt kluci neonemocněli jako loňský rok a tudíž všechny procedury jsme zvládli bez problémů.

Piskotik - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete