Letní tábor - tenkrát pionýrský

Tenkrát jsem měla za sebou první třídu základní školy. Nevím, zda jsem jela do tohoto tábora za odměnu, nebo za trest. Na vysvědčení jsem měla samé jedničky, přesto mám dodnes takový pocit, že asi vysvědčení mělo být lepší, jelikož tento tábor se od ostatních táborů lišil /z vyprávění kamarádů / od ostatních, jak jsem se již vyjádřila, byl asi za trest.

Autobusem jsme dojeli na místo. Tety vychovatelky ukázaly na budovu, kde budeme ubytováni, jelikož ti nejstarší byli ubytováni v nehezkých chatkách již na první pohled. Poslaly nás tedy do té přízemní budovy, abychom si vybalili věci z tašek, poté prý půjdeme na svačinu. Na pokoji jsem byla s děvčaty, které sice nebyly o tolik let starší, ale neměla jsem tam žádnou vrstevnici a u děvčat je rozdíl tři, - čtyři roky dosti znát. Ovšem stěžovat jsem si nemohla, byly opravdu fajn, ale nenahradily mi, a ani nemohly to, co jsem v rámci slibů od rodičů, ale i poté vychovatelek, očekávala. 
    

To by ani nešlo!
     Jídelna,- ta byla v tomto areálu, sice několik kroků vzdálená, ovšem, nevím čím to bylo způsobené, ale příšerný zápach se šířil dost daleko. V tomto neskutečném smradu jsme stáli fronty na oběd. Dodnes si neumím vysvětlit, proč tomu tak bylo. Jak je možné, že se místo vůně jídla, vinul takový zápach.
     Bohatý program spočíval akorát v tom, že jsme jako s prominutím "blbci" lítali za míčem, nebo jiné, podobné aktivity, jelikož koupaliště bylo dál......, tak jsme se s programem her museli smířit, bez ohledu na počasí. Za celý turnus jsme byli na koupališti dvakrát. V ostatních dnech byly aktivity řádně promyšlené tak, aby jsme my, - děti, byly co nejvíce znavené, a vychovatelky měly svůj klid.
     Pro vaši ucelenou představu - ráno rozcvička na asfaltu, poté snídaně ve z venku zapáchající jídelně, poté lítání po asfaltu za míčem, či podobná aktivita..., oběd - polední klid samozřejmě. pak následovalo to, co dopoledne, a to až do večeře.
     Psát jsem sice uměla, ale číst po dospělých? Proto mi tam jedna kamarádka, když jsem dopis po tatínkovi tak dobře nepřečetla, pomáhala...
     Stálo v něm, že přijedou "zítra" rovnou mne vezmou domů. Ten dopis dodnes mám.
     Tatínek přijel sám, jelikož maminka v práci volno nedostala, byla doba účetních uzávěrek. Naložil mne do auta a jeli jsme. Ano. Na výlet do nejbližšího města, koupil mi zmrzlinu,  nějaké dárečky a odvezl mi zpět. Moc jsem plakala, že zpátky nechci, že tam prostě nebudu! Sice konec turnusu měl být asi za 4 dny, tatínkovi jsem to dodnes neodpustila a on to ví, sám stále přemítá nad tím, zda mně domů vzít měl, nebo neměl a to už je nějaký nejen pátek, ale roky zpátky.
     Od té doby jsem byla na táboře dvakrát. Jednou jako přímo zúčastněná - pionýrka, - to byl tábor jazykovědný a pak již jako dospělá, - za tetu, potřetí.
     Památku na TÁBOR  budu mít stále...., bohužel. A to ani nepíšu o té zkušenosti třetí...., to byla opravdu škola života, ale o tom někdy příště.

Autor: Vikitorie

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10